Tak tohle je naše pudlinka Bety - ta černá. (Klikni na obrázek.)

Jiří Šebánek: Psí modlitba
(převzato z knížky
Masson: Psi v lásce nikdy nelžou)

Stránky pejsky Betynky

První stránka. (Poslední inovace 5.6.2000 - opravy aktualisace 4.6.2000.)

O Betynčiných stránkách. Podrobný obsah Betynčiných stránek. Vtip týdne. Betynčiny příhody. Archivní stránka. (Obsah archivní stránky.) Něco odkazů.
English version of some texts

**Zajímavé WWW stránky:**

Ferdova stránka o kočičkách	Ferdova stránka o domácích mazlíčcích	Internetový deník Ondřeje Nefa

Toto jsou stránky, věnované našemu miláčkovi, černé pudlince Betynce. Obsahují vyprávění z jejího života a též její obrázky, ale občas i různé zajímavosti více či méně související s Betynkou zvlášť a s pejsky vůbec. Obměňovány budou (nejméně) jednou týdně;více či méně, tu ta, tu ona stránka. V každém případě dodám vždy (až do odvolání) nový vtip týdne.
Právě se nacházíte na první stránce. Zde budu vystavovat Betynčiny příhody (nejnovější texty), najdete zde nový vtip, dozvíte se, co je nového. Starší texty jsou k nalezení na archivní stránce.
Věnujte nám svou přízeň.

Podle WEBovskýho počítadla jste návštěvník Betynčiny stránky od 1.4.2000.
Napište autorovi na adresu doktor@karlin.mff.cuni.cz nebo blanka_pavel@volny.cz

Obsah:

Tato stránka:

top

bottom

Něco odkazů.

Ahoj. (slovo ke čtenářům.)

Vtip.

Betynčiny příhody (nejnovější texty):

Betynka a ptactvo nebeské. (28.5.2000)

Jen pár postřehů. (8.5.2000)

Další stránky:

Starší příběhy:

Seznamte se, prosím (22.04.1999) (N.P.)

Nesmysl (22.04.1999) (N.P.)

Betynka a její ocásek (07.01.1999) (N.P.)

Jak se Betynka ztratila. (22.4.2000)

Betynka žárlivka. (30.4.2000)

English texts:

Older texts

(Texty označené (N.P.) byly již (částečně) zveřejněny jako příloha Neviditelného psa.)

AHOJ! (Slovo k čtenářům.)

Milí příznivci pejsků a trpěliví čtenáři stránek Betynčiných!
Toto místo mi nahrazuje hlásnou troubu. Zde se s Vámi podělím o novinkách okolo pejsků, které mne zaujmou, budu zde upozorňovat, v čem je nová aktualisace stránek, a vůbec se budu svěřovat.
Tentokrát mám především na srdci jednu věc: rád bych poděkoval Ferdovi Šedivákovi, který nabídl průběžné zveřejněvání Betynčiných příhod na stránkách PETS, věnovaných domácím miláčkům (kromě kočiček, které mají stránku zcela samostatnou. Navštivte tyto stránky!
Co je nového na mých stránkách: tentokrát jsem jsem mírně obměnil design, doplnil jsem text, který právě čtete, a přidal oddíl Vtip týdne, který hodlám věnovat anekdotám o psech. Jeden vtip, trochu černý, už tu byl, dnes tedy uvádím jeden trochu laskavější a další budou následovat co týden, dokud zásoba stačí. A hned Vás prosím o pomoc: Znáte sami nějaký? Pošlete mi ho na můj e-mail, rád ho zveřejním, s adresou autora nebo bez ní, jaká bude Vaše volba.
A jedno upozornění. Jak jsem se dočetl v novinách "Pražský kudykam" pod titulkem "Cesta do psí duše", v Malostranské besedě si můžete až do 18. června prohlédnout výstavu Antonína Malého Fotografie 1970-2000.
Výstava v Obecní galerii Beseda na Malostranském náměstí je otevřena vždy od úterý do neděle od 13.00 do 18.00 hodin; doufám, že se na ni také dostanu a příště poreferuji.

Vtip týdne.

V hospodě sedí parta, hrají karty, a jeden z hráčů je pes.
Jde okolo pocestný a ptá se: "Čí je to prosím vás, pes?"
"No můj," vece jeden z ostatních; "proč?"
"Obdivuji ho" na to pocestný. "Máte zázračně chytrého psa! "
"Ale prosím vás, vždyť je úplně blbej. Vždycky když dostane eso, tak vrtí ocasem."

Betynčiny příhody.

Betynka a ptactvo nebeské. (28.5.2000)

Tři psi: Jedna je Betynka, druhá je její kamarádka Jessica a třetího, viditelně neviditelného, nese hrdě na hrudi vnuk Honza. (Fotografie je z pobytu na chalupě a schází na ní ještě třetí živý (či čtvrtý vůbec) chalupářský pes, flanderský bovier Gero.)
   Tohle se nám stalo předevčírem. Jdu takhle s Betynkou po Proseku a najednou vidím, jak si s hlavičkou skloněnou otírá krk o trávu. Takové věci nedělá často a není dobré podobné nezvyklé chování přejít bez povšimnutí. A tak i teď: hloubková kontrola odhalila příčinu. Betynka si neotírala krk o trávu, ale o mrtvou sojku. Což, tohle psi dělávají, a často mnohem rasantněji; patrně se tak parfémují či co. Jenže Betynka to udělala poprvé a to mne přivedlo k tomu, abych trochu shrnul její vztah k ptákům vůbec.
    Náš milý pejsek se totiž na procházkách baví lecjak. Její záliby a preference se s časem mění. Jako štěně se chtěla honit či kočkovat s každým pejskem, teď si v tomhle směru vybírá. Také hodně skákala na lidi, ale to jsme ji víceméně odnaučili, nebo snad ji to přestalo bavit samo od sebe. (Ale spolehnutí na ni v tomto směru není: stačí aby na ni někdo přátelsky promluvil a už mu olizuje nos.) Co jí však vydrželo, jsou dvě věci: hledání ježků a prohánění ptáků.
    Hledání ježků je jen takové zpestření. Jednak je to záležitost sezonní, jednak s ježky jednou nalezenými není celkem žádná zábava. (Jen jednou na podzim se nám Betynka postarala o další zábavu, když našla miniježka. To je však jiná historka - jak se chovají doma ježci.) Ale ptáci, to je jiná.
   Už jako štěně, když s námi byla na chalupě, jevila Bety snahu blíže se seznámit se slepicemi. Ty za plotem byly ovšem nedotknutelné a když nějaké potkala mimo ohrazení, tak s ní byli ti nepřející člověci a bližší seznámení jí zatrhli. Jenže slepice stejně není žádný pták. Nelítá to, a třeba by se to honilo?!
   Zato opravdoví létací ptáci, to je něco! Na Proseku je jich plno a Betynku obzvláště přitahují holubi. Ti se rozvážně procházejí a Betynka se k nim zpočátku snažila přiblížit metodou přímého útoku. Rozběhla se takovým tempem, že jí uši plácaly a země duněla jak pod kopyty lehké kavalerie. (Jestli si myslíte, že osm kilo psa dusat nedokáže, tak se přijďte podívat.) Ovšem ačkoliv Betynce stačí jen málokterý pes i delších nohou, holub se prostě vznesl a Bety měla po ptákách (čti po ptákovi). Bety se ovšem umí poučit. Teď se často snaží k holubovi (a ještě spíše ke kosovi) připlížit. To nejprve strne, jednu přední packu zvednutou a mírně pokrčenou, ztělesněná vypjatá pozornost. Pak se sune vpřed lehkým, pomalým a neslyšitelným krokem (jestli si myslíte, že osm kilo psa tak tiše jít nedokáže, přijďte se podívat). To trvá tak dlouho, až se pták zvedne. Pak se Bety rozběhne a úloha je tím převedena na předchozí případ.
    Na Proseku jsou ovšem i jiní ptáci a průběh "lovu" se pak trochu liší. Začátek je stejný, ale ve vzduchu se každý pták chová trochu jinak. Holubi uletí, vrabci se rozprchnou jako když do vrabců střelí a zábavy je konec. Jinak vrány. (Nebo jsou to havrani? Prý to nepoznají ani někteří myslivci.) Ty se sice také vznesou, ale ne příliš vysoko a zdánlivě pomalým a těžkopádným letem krouží nad terénem. No, pomalým? Právě tak pomalým a nízkým, aby se pejskovi mohlo zdát, že má ještě šanci. A Betyna krouží za nimi, ovšem po zemi, a proběhne se věru pořádně. Kos, ten má zase jinou taktiku. Ta potvůrka dobře ví, kde je v bezpečí a tak prostě vzlétne na nejbližší větev, odkud se Betynce nejspíš směje. Pejska ovšem není ochotna věc vzdát a vyvádí psí kusy: staví se na zadní, vyskakuje, opírá se o kmen, popřípadě odběhne k sousednímu keři a opírá se o něj. Celou tu dobu pak vydává neobyčejnou škálu zvuků od vrčení přes kňučení, štěkání vysoké i hluboké, a snad i mňouká. Vypadá přitom, že užuž vzlétne nebo aspoň na ten strom vyleze, a celé to doprovází vrtěním ocásku.
   Co by se stalo, kdyby ptáka dopadla, tím si nejsem tak zcela jist. Ona je sice šelma, ale vcelku dobrosrdečná a něco v jeím chování naznačuje, že si chce vlastě hrát. Dokonce jednou měla ptáčka skutečně přímo před čumákem. Bylo to drobné pískle, nejspíše vypadlé z hnízda a Betynka stála a opatrně k němu čuchala. Nevím, možná že nějak poznala a respektovala mládě. V každém případě mu nic neudělala a vlastně na něj upozornila. Pak se ptáčka ujaly dvě kolemjdoucí mladé paní a Bety se nechala odvolat.
   No a pak se nám přihodilo ještě jedno blízké setkání, které se zdá naznačovat, že dravé instinkty jen spí. Protože neskončilo "přirozeně" ale zásahem vis major, zůstává stále ta trapná nejistota.
   To jsme byli na procházce jako celá smečka: má žena Blanka, já a, last but not least, Betynka. Vše probíhalo jako obvykle, za čuchání, pobíhání a vůbec zkoumání okolí, když tu nájhle Bety zajela do křoví, ze kterého se ihned ozýval nezvyklý hluk. Blanka, kkterá byla blíž (a co si budeme povídat, je i pohotovější) se za psíkem vrhla a už mu rvala z huby holuba, kterého Bety držela pod krkem. Jaká tedy trapná nejistota, řeknete si. Jenže vysvobozený holub vzápětí odkráčel po vlastních, jen vzlétnout se mu nepodařilo. Jistě, křídlo mu mohla poranit Betynka. Spíš si však myslíme, že už křídlo poraněné měl a jen díky tomu nedokázal Betynce uletět. Co myslíte, že by se stalo, nebýt rychlého zásahu? Přiznám se, že já to nevím.

Na závěr jeden trochu černý vtip. To takhle jde pocestný a vidí chlapíka, který pilou řeže psa. Oboří se na něj, co že to dělá. "Psí kusy", zní odpověď.

Jen pár postřehů. (8.5.2000)

    Máme tu jaro, a na Proseku se probudili ježci. Je jich tu hodně a při své večerní vycházce na ně Betynka často narazí. Většinou je prostě vyčuchá, přiběhne k nim, zkontroluje je a jde zase pryč. Ale někdy předevčírem objevila hned u vchodu rovnou ježky dva. Přiřítila se k nim, obhlédla je (byli to pěkní mackové), ale tentokrát se rozhodla, že se budou honit. Skákala kolem nich, dělala hrací poklony (pejskaři to znají; to se přičapne předníma k zemi, zadeček vztyčený, a pro zdůraznění můžete ještě předníma jednou dvakrát snožmo nadskočit). Čekáte-li na pointu, nedočkáte se - říkal jsem, že to bude jen pár postřehů. Ježci prostě zůstali stočení do klubíčka a Betynka to po chvíli vzdala.
    Postřeh druhý je ze včerejšího rána a netýká se Betynky přímo - koneckonců na Proseku je pejsků hodně. A jednoho takového potkala manželka při ranní pejskovské vycházce. Ač den teprve začínal, slunce již pilně hřálo a milý pejsek trval na tom, že bude ležet ve stínu. Jeho páníček vždy chvíli postál, potom začal pejska povzbuzovat. Přešel k dalšímu stromu či keři a slovy "tak pojď, tady je stín lepší" ho přesvědčoval, aby se posunul. A když manželka s Betynkou obešla blok, našla pejska v těchže místech, jen o tři stromy dál.
    A postřeh/příběh poslední je z dneška, tedy z neděle. Venku pěkně, sluníčko svítí, ale v odpoledních hodinách s mírou, a tak jsme se vypravili na procházku všichni: panička, páníček a pejsek. Oblíbeným cílem našich svátečních odpoledních vycházek je místní vinař, u něhož lze v krámku či na venku na lavičce popít i domů nakoupit. Na rozdíl od mnohých pochybných náleven,kterých se v posledních letech vyrojilo dost, má víno pečlivě ošetřené a dobře pitelné. Zamířili jsme k němu i dnes, zakoupili po sklence a pytlík tyčinek pro nás i pro Betynku. Jenže Betynka nelenila a zatímco jsem nakupoval, vydyndala si sýrovou tyčinku na rodince, která už si venku užívala. No a od nás dostala pochopitelně taky. V loudění je totiž mistr. To se postaví na zadní a kdo by odolal. Jenže dneska přidala ještě jednu fintu. Když se jí zdálo, že dost nepospícháme s další dávkou, zamířila k lavičce se štědrou cizí rodinkou. Aby neobtěžovala, okamžitě jsme ji odvolali. Protože poslechla, dostala odměnu. A hned se toho chopila: začala střídavě panáčkovat před námi a odbíhat, aby se nechala za odměnu odvolat. No. možná jí křivdím a nemyslela to tak rafinovaně, ale já si myslím, že je podobnou fintu schopna provozovat zcela cíleně.

Stránku vytvořil a za obsah odpovídá
Pavel Doktor
Nahédněte na archivní stránku.

Počet přístupů na tuto stránku podle WEBovskýho počítadla je nyní