Stránky pejsky Betynky

motto: Jiří Šebánek: Psí modlitba

Podle WEBovskýho počítadla jste

návštěvník Betynčiných stránek od 1.4.2000.

Aktuální Pudloviny

Minulé Pudloviny

Vtipy o psech

Jokes about dogs

přehled stránek

Archivní PUDLOVINY

Starší První stránka pejsky Betynky - Vydání ze dne 17.3.2001
(Poslední inovace 17.3.2001)

O Betynčiných stránkách. AHOJ. (Slovo ke čtenářům.) Vtip týdne. Betynčiny příhody. Něco málo odkazů.

AHOJ! (Slovo k čtenářům.)

Milí příznivci pejsků a trpěliví čtenáři stránek Betynčiných!

V sobotu 10.3.2001 jsme vzpoměli dalšího výročí protičínského povstání v Tibetu. Mnohé instituce při té příležitosti vyvěšují tibetskou vlajku jako projev solidarity s bojem tibetského lidu proti čínské okupaci; já ji ponechám "vyvěšenu" na Betynčiných stránkách do konce března.
Jestlipak víte, že psi se zamotali, byť proti své vůli, i do rozporů mezi nedůvěřivým císařem Rudolfem druhým a jeho (ne)milovaným bratrem Matyášem? Přečtěte si následující odstaveček:
- Není divu, že Matyáš zbystřil pozornost, když se Rudolfovo zdraví začalo vůčihledně zhoršovat. Když ještě zemřel druhorozený bratr Arnošt, zdálo se, že Matyáš má korunu a trůn na dosah. Jeho přehnaný "zájem" o Rudolfovo zdraví musel v císaři jistě vzbuzovat značné podezření. Do boje proti údajným Matyášovým piklům proto zapojil Rudolf kdekoho. Nejen politikové a diplomaté, ale i mágové a kouzelníci měli císaře ochraňovat. A tak se dozvídáme i tuto kuriózní příhodu. Po Rudolfově smrti vyšlo najevo, že "císařův dvorní kaplan pokřtil Matyášovým jménem psa a toho pak mučil v naději, že stejná muka prožívá i prokletý arcikníže ve Vídni". Takže, věřte - nevěřte!
Více si o Matyášovi můžete přečíst na stránce z nově zpřístupěného Grafomana.
Viděli jste už někdy vakoveverku? Ne? Tak jednu jste mohli vidět 15.3.ve veterinární ordinaci v Krausově pořadu Ze života zvířat na TV 1, a řeknu vám, byl to pohled vidět ji, jak se cpe kroutícími se červy. Ale mají rády i med a jiné mlsky.Také jste tam mohli vidět psa Agbara s angínou (jiný veterinář ho původně diagnostikoval jako zdravého, ale teď už se snad opravdu uzdravuje; byl na kontrole, ještě musí přijít). A taky šarpeje; to bylo poučné. Jistě víte, že šarpejovi je jeho kůže velká. On byl tak vyšlechtěn, ale čeho je moc, toho je příliš a tak je někdy třeba nadbytečné faldy odstraňovat chirurgicky, zvláště kolem očí. Jenže když je to šarpej - štěňátko, tak za chvíli povyroste a problémy jsou tu zas, a tak se dnes používá svorkování: speciální sešívačkou na šarpeje faldy pan doktor sevře jak kancelářské spisy. Metoda je to rychlejší, nekrvavá a k definitivní plastice lze přistoupit až když pejsek doroste a tvar hlavy se mu ustálí.
I jinak to bylo zajímavé. Alespoň jedno poučení pro nás: nezachraňujte zbytečně malé zajíčky. Jistě, když ho třeba pochroumá pes, pak asi nic jiného nezbývá (tedy, nechcete-li zajdu ponechat osudu nebo si ho dokonce upéci jako jednohubku), ale jinak malý zajíček bez mámy moc šancí nemá a na druhé straně zaječice jsou méně cimprlich než například srnky a k zajíčkovi se většinou vrátí, i když si ho mezitím třeba pohladily děti.
Když je řeč o televizních pořadech, musím se zmínit též o kabelovém a satelitním kanále Spektrum, dříve MAX 1, bohužel přístupném jen někomu. Již jsem se zmiňoval o italském pořadu Pes, přítel člověka o psích plemenech.. Dnešní pokračování (17.3.2001) bylo věnováno jezevčíkům,krásným českým jménem též jamníkům. Nemohu odolat a musím se s vámi podělit o několik perel:
- Jezevčík je skřítek na čtyřech nohách; je to stopař změněný k nepoznání v sále plněm křivých zrcadel.
- Nekupujte jezevčíka jen proto, že je malý. Dopustíte-li se takové chyby, brzy budete litovat, že jste si nekoupili bernardýna nebo dogu.
- Jezevčík se zdá být pravým opakem toho, co ve skutečnosti je.
- O některých psech můžete říci: ten je tak hodný, že ho snad ani nemám. Nuže, jezevčík vás bude stále přesvědčovat, že ho máte; někdy dokonce, že máte dva.
- A něco faktografie: Jezevčíci se vyskytují ve třech velikostech: standard, trpasličí a králičí, a ve třech typech osrstění: dlohosrstí, krátkosrstí a ostnosrstí. Na rozdíl od jiných plemen se velikost jezevčíka neurčuje výškou v kohoutku, ale podle obvodu hrudníku.

Vtip týdne.

17.3.2001
Pan Kohn se v hospodě obrátil na pana Roubíčka, o kterém bylo známo že koupí vše, prodá vše, sežene vše:
-Prosím jich, pane Roubíček, voni jsou takovej zkušenej, nesehnali by mi nějakýho pěknýho jamníka?
-Ale samozřejmě, pane Kohn, vim o jednom krásnym jamníkovi. Přijdou se zeptat po neděli
Pan Kohn uspokojen odešel a pan Roubíček se obrátil na své spolustolovníky:
-Prosim jich, pánové, neví někdo, co je to jamník?

Betynčiny příhody.

Betynčini přátelé a známí (17.3.2001)

Flanderský bovier Gerouš, dnes již starý pán

Betynka nám vůčihledně tloustne a leniví, ale tento text nechci věnovat přímo jí, leč jejím (a našim) známým pejskům.
Začnu hned v domě. Nebudu mluvit o fenečce westíka z příběhu o nedonesené kosti, která je v domě jen občasným hostem. Zato "domácím pánem" je zde pekingský palácový psík Denis, který přišel do domu v době, kdy tu jiného psa nebylo. Tenhle psík se venčí sám, sedává před domem a kontroluje okolí a Betynka ho respektuje. Její vztah k němu je ambivalentní, trochu se ho i bojí a obchází ho obloukem, na druhou stranu mimo dům, kde jeho právo nepokládá za tak výrazné, ho i okřikne, pokud se jí zdá, že je příliš dotěrný. Ale občas, když má dobrou náladu, je ochotna si s ním i trochu pohrát. Zato Koletka z přízemí, fenka amerického kokršpaněla , stále patří k Betynčiným oblíbencům a vice versa. Koletka se chodí venčit v páníčkově náručí a na zem jde až venku; když to Betynka zaregistruje, běží k nim a na zadních se snaží Koletku očichat. Naopak Koletka, je - li na balkoně a vidí Betynku jít kolem, usilovně prostrkává hlavu skrze šprušle a natahuje se za svou přítelkyní.
No a pak jsou tu psi příbuzných a známých. Na prvním místě se musím zmínit o Geroušovi, obrovském flanderském bovierovi, kterého si naši mladí pořídili proto, aby se cítili jistěji na chalupě. Tenhle pes nesmírně miluje širší rodinu, ke které počítá i nás. On totiž jako štěně byl nějakou dobu u nás na Proseku, když vnučka se Michalka po úraze a po sundání sádry učila znovu chodit a hravé dvouměsíční štěně velikosti dospělého kokršpaněla jí v tom - v dobrém úmyslu, samozřejmě - nechtěně bránilo. U nás dostal přiděleno místo v kuchyni pod stolem, kde jsme mu ve své nezkušenosti udělali krásný pelíšek. Pelíšek očichal a chodil spát k nám do ložnice, mezi postel a okno. Znáte ovšem panelákové byty a naše ložnice vyniká i mezi nimi coby minipokoj, a tak když se chtěl Gerouš v noci obrátit, nadskočil a s mohutným žuchnutím dopadl v nové poloze na zem. Díky tomuto pobytu nás ale akceptoval a kdykoli nás vidí, nadšeně nás vítá; s lidmi, které potkal ve starším věku a nepřijal je do rodiny v mládí, už nikdy těsnější kontakt nenaváže. Dnes už je to starší pán, kterému po prodělaném zánětu z větší části vypadaly či musely být vytrženy přední zuby, takže mu v papuli trčí jeden osamocený špičák. On si z toho nic nedělá, protože své granule nějak na stoličky dostane a tam už si s nimi poradí. Bylo ale legrační pozorovat ho, když jsme mu při poslední návštěvě přinesli psí žvýkačku a on ji chudák nemohl dlouho sebrat ze země.
Jessica, druhý pejsek našich mladých, to je jiné éro. Psal jsem o ní už nejednou. Jessica je pudlinka vnučky Michalky, skáče jako pumprdlík a Gerouše doma komanduje. Tomu ale dělá dobře, že má kamaráda a nechá si od ní všechno líbit. Michalka je na ni náležitě pyšná a kupodivu se o ni stále ještě - alespoň částečně - stará. (Jen na okraj: Michalčinou touhou vždy bylo najít ztraceného pejska. Nejradši by "kradla" pejsky, čekající před samoobsluhou, v domění, že jsou odložení. Někdy příště vám povím, jak se jí to jednou vyplnilo.)
No a nesmím zapomenout na báječného voříška Nanynku. I o ní jsem již nejednou psal, naposledy jsem popisoval její drama, když se ztratila. Tak tohle už taky není žádná mladice, ale stále se má čile k světu a její vítání hostů je nezapomenutelný zážitek.
Poprvé jsme to zažili před nějakou již dobou, když jsme vzali Betynku na návštěvu k našim žižkovským známým. Přijeli jsme autem, zazvonili u domovních vrat a už to začalo. Už z reproduktoru bylo slyšet divoké štěkání. Naši hostitelé nám zabzučeli, ale zároveň otevřeli i dveře bytu a štěkání zesílilo. Nejen to, ono stále sílilo, ne proto, že by Nany přidávala na intenzitě, ale proto, že se nám řítila po schodech naproti. Když nás přivítala, hned zase běžela vzhůru a ukazovala nám cestu, ale jen tím se nespokojila. Ještě asi dvakrát seběhla zpátky, kde že to jako jsme, a když jsme konečně došli nahoru, divoké štěkání a pobíhání ještě dlouho pokračovalo po předsíni a spolu s Betynkou probíhala Nany celý byt. No, nakonec se uklidnila, ale její přivítání, to je opravdová smršť.

Poděkování.
Děkuji tímto panu Ferdovi Šedivákovi, který pravidelně zveřejňuje Betynčiny příběhy souběžně s tím, jak se objevují zde, na stránkách domácích miláčků PETs; navštivte tyto stránky.

Toto jsou stránky, věnované našemu miláčkovi, černé pudlince Betynce. Obsahují vyprávění z jejího života a též její obrázky, ale občas i různé zajímavosti více či méně související s Betynkou zvlášť a s pejsky vůbec. Vychejí vždy v sobotu (=datum vydání), během týdne budou občas obměňovány (=datum poslední inovace).
Stránku vytvořil a za obsah odpovídá
Pavel Doktor

Počet přístupů na Betynčiny stránky podle WEBovskýho počítadla je nyní