Podle WEBovskýho počítadla jste
návštěvník Betynčiných stránek od 1.4.2000.
| Aktuální Pudloviny |
Minulé Pudloviny |
Vtipy o psech |
 Jokes about dogs |
přehled stránek |
Archivní PUDLOVINY
Starší První stránka pejsky Betynky -
Vydání ze dne 24.2.2001
(Poslední inovace 24.2.2001)
O Betynčiných stránkách.
AHOJ. (Slovo ke čtenářům.) Vtip týdne. Betynčiny příhody. Něco málo odkazů.
AHOJ!
(Slovo k čtenářům.)
Milí příznivci pejsků a trpěliví
čtenáři stránek Betynčiných!
-
Jestlipak víte, že border kolie byla jako plemeno oficiálně uznána až v roce 1982, ač fakticky a
fyzicky existuje téměř od nepaměti a patří k nejstarším ovčákům? Tohle a další zajímavosti jsem se
dozvěděl v pořadu "Pes, přítel člověka" na MAXu 1.
Vtip týdne.
24.2.2001
Dnešní vtip je převzat ze Zvířetníku:
Konečně trochu humoru
Na ulici je strom a vysoko na něm sedí chlap.
Jde okolo žena, spatří ho a povídá: "Copak? Redbull vám dal křídla?"
"Ne, pitbull."
Hezký den přeje Věra Zahálková
A ještě jeden obrázek, který jsem dostal mailem. Obrázek jsem rozdělil na dva díly, celý obrázek
má cca 130kB:
Pro zvětšení (na dvaapůlnásobek a na 92 kilo) klikni na obrázek, pro pokračování klikni zde
Betynčiny příhody.
Tak to bych nečekal. (23.2.2001)
Původně jsem si myslel, že začnu trochu překvapivě větou "Jaro je tady". To když na
jedné vycházce Betynka neomylně našla a počůrala první sněženku. Jako i jiní pejsci, Betynka má
totiž ve zvyku čůrat na různé význačné body: na osamělý trs travičky, na igelitový pytlík, nedávno
dokonce počůrala pikslu matjesů, kterou zřejmě někdo vytrousil z tašky, ale tohle jsem nečekal.
Dva dni na to však na Evropu padla sněhová kalamita a sídliště Prosek se změnilo ve středisko
zimních sportů. Po pravdě ani to jsem nečekal, ale nezbylo mi než si říci, že "jedna vlaštovka
jaro nedělá", na venčení vyhrabat sněhule a smířit se s tím, že dnešní vyprávění bude o něčem
jiném. Mezi těmito dvěma událostmi se totiž stala další příhoda, kterou bych nečekal; tentokrát šlo
ovšem o překvapení komornějšího druhu.
Už nejednou jsem se zmiňoval o tom, jak je Betynka ochotná kdykoliv vyrazit na vycházku a jak
bleskově reaguje na tiché oznámení "jdeme ven". Tak to začalo i předevčírem večer, jenže jsem zjistil, že jsme pokyn vydali neuváženě brzy a že před vycházkou chci ještě krátce zhlédnout jakousi zajímavost, která se objevila nečekaně na obrazovce. Aby se Betynka zatím upokojila, dali jsme jí na žvýkání "kost" z buvolí kůže, se kterou se Betynka spokojeně uchýlila na svůj gauč.
Po těch deseti minutách jsem na Betynku zavolal, že půjdeme ven, jenže Betynka jen zvedla hlavu a pak pokračovala v urputném zpracovávání kosti. No nic, začal jsem se obouvat s předpokladem, že se ke mně Bety přidá, až mně uvidí na odchodu. Předpoklad byl mylný. Bety stále usilovně hryzala a odmítala se zvednout. Nepomáhalo volání: Tak běž, Betynko, páníček ti uteče, při násilném sestrkání z gauče se sice podvolila,ale kostičku si držela v zubech, bránila ji a stále jevila tendenci k návratu. Je pravda, že jsme už něco podobného jednou zažili, ale tentokrát byla intenzita Betynčiny pasivní rezistence ještě o třídu vyšší.
Nakonec jsem Betynku přiměl k odchodu, ale kost si nesla v hubě a stále se vracela k domovním dveřím. Vyšli jsme jedním vchodem, otočila to, zamířila k druhému východu, tam trochu očuchala okolí a hned mne táhla zase zpátky. Původně jsem si myslel, že zaujata venkovním prostředím někde kostičku položí a já ji sbalím, ale nakonec jsem jí musel kostičku sebrat silou z moci úřední. Vrčela, bránila ji a pak se ještě chvíli tvářila nespokojeně, ale nakonec se uklidnila a věnovala se svým povinnostem a jiným zájmům.
Obešli jsme tedy blízké okolí, Bety se vyčůrala, kousek dál se i vykakala, a pak se na mne podívala pohledem, který jsem četl jako "Tak co, teď už mi ji snad můžeš vrátit?" Asi si to jen namlouvám a podkládám Betynce víc, než je pravda, nicméně jsem jí kostičku dal a Betynka mazala spokojeně domů.
(Jen pro úplnost: nakonec kostičku stejně sama domů nedonesla,ale proč, to vám povím někdy příště.)
Dokončení kresleného vtipu:
Pro zvětšení klikni na obrázek, pro shlédnutí prvni části klikni zde.
Poděkování.
Děkuji tímto panu Ferdovi Šedivákovi, který pravidelně zveřejňuje Betynčiny příběhy souběžně s tím, jak se objevují zde, na stránkách domácích miláčků PETs; navštivte tyto stránky.
Toto jsou stránky, věnované našemu 
miláčkovi, černé pudlince Betynce. Obsahují vyprávění
z jejího života a též její obrázky, ale občas i různé zajímavosti více či méně
související s Betynkou zvlášť a s pejsky vůbec. Vychejí vždy v sobotu (=datum vydání), během týdne budou občas obměňovány (=datum poslední inovace).
Stránku vytvořil a za obsah odpovídá
Pavel Doktor
Počet přístupů na Betynčiny stránky podle WEBovskýho počítadla je nyní
