Podle WEBovskýho počítadla jste
návštěvník Betynčiných stránek od 1.4.2000.
| Aktuální Pudloviny |
Minulé Pudloviny |
Vtipy o psech |
 Jokes about dogs |
přehled stránek |
Archivní PUDLOVINY
Starší První stránka pejsky Betynky -
Vydání ze dne 10.2.2001
(Poslední inovace 11.2.2001)
O Betynčiných stránkách.
AHOJ. (Slovo ke čtenářům.) Vtip týdne. Betynčiny příhody. Něco málo odkazů.
AHOJ!
(Slovo k čtenářům.)
Milí příznivci pejsků a trpěliví
čtenáři stránek Betynčiných!
- Večerníček o medvíďatech skončil, ale na stáncích se objevila pěkná fotografická kniha, nazvaná Medvíďata, kde si ho můžete zopakovat.
- Bohužel mi tentokrát unikli Miláčci, čehož lituji - téma bylo Mastinové - skutečnost a legenda. Tak Vás alespoň informuji o tom, že v pořadu Chcete mě? se pan Srstka věnoval velkochovům slepic. Jistě si dovedete představit, že stísněné podmínky při chovu v mnohapatrových klecích slepicím žádnou radost nedělají, ale věděli jste například, že se jim upalují zobáky? Jinak by si asi ublížily, ale upálené zobáky jim způsobují bolest až do konce jejich ptačího života. Tento způsob chovu má spoustu dalších zlých stránek, ostatně uvedený pořad se tomu nevěnoval poprvé a jistě ani naposledy. Tak se příště podívejte, ale co můžeme udělat my? Kromě podpisování různých peticí můžeme alespoň vyžadovat v obchodě vejce a drůbež z ekologických chovů. Jsou sice dražší, ale koneckonců jsou i kvalitnější.
A abych Vám předal ještě něco, co má informační hodnotu, uvádím dále adresu útulku Plzeň - Valcha, ze kterého byla tentokrát nabídka, a zprávu o jedné akci:
-
Spojení na útulek:
Adresa:
Plzeň - Valcha, Sulkovská 31; telefon 019/7828550
bankovní účet:
č.ú. 0721935/0800
ČS Plzeň
- V pátek 16.2. se na plzeňském výstavišti koná taneční zábava "proti srsti", zaměřená za zákaz chovu kožešinových zvířat.
-
Pejska Betynka není naše první zvířátko. Mívali jsme též andulky, a tak mne zaujal
příběh Ferdy a Mařenky, zveřejněný v PET 8.2.2001. S potěšením jsem si ho přečetl a zavzpomínal na ty naše.
Tu první (tedy první "společnou", Blanka měla několik andulek ještě než jsme se poznali), neobvyklého bílomodrého zbarvení, jsme koupili, ale po nějaké době nám uletěla, když jsme ji dali na balkon "vyvětrat" a její klec byla (tuším mou vinou) špatně zavřená. Ještě drahnou chvíli jsem ji sledoval, jak lítá ze stromu na strom a nakonec si sedla na lodžii jednoho paneláku v naší ulici. Ta sice byla volně přístupná ze schodiště, ale Berta (všechny naše andulky byly Berty) se chytit nedala. Ona byla vůbec spíše plachá a když jsem ji nechal proletět po bytě, tak jsem ji pak musel zahnat do nejmenší místnosti, to jest na záchod, a tam ji pak chytit do síťky na motýly. To druhá Berta byla přítulnější. Ta k nám přiletěla (tedy ne přímo k nám, ale k příbuzným, kteří věděli, že jsme nedávno o jednu Bertu přišli a nabídli nám ji) a skoro se divím, jak to, že se původnímu majiteli ztratila. Nechala se brát do ruky, s oblibou si mi sedala na rameno a vůbec nevypadala jako notorický utíkač. Také nám už neutekla a nakonec pokojně zesnula stářím.
To byla naše (zatím) poslední andulka (tedy myslím, že obě naše Berty byli anduláci), ale jiný ptáček anduláček přiletěl k bratrovi, který ho také úspěšně dochoval. Dostal jméno Ferda, rád si sedal lidem na hlavu a byl to jediný z našich ptáčků, který mluvil. Pravda, mluvil jen když sám chtěl a nesměli jste si ho moc všímat, ale zato měl slovník, který nejspíš nepochytil v mateřské školce, i když, kdoví... (Jen na okraj, možná by z těchto příběhů autorka výše zmíněného vyprávění paní Gabriela Mühlbachová mohla čerpat naději, že její Ferdové nezahynuli bídně někde v divoké přírodě, tak jako jsme doufali i my, když uletěla Berta první.)
-
A na závěr ještě dvě upozornění:
- Dosud se mi neozval tisící návštěvník Betynčiných stránek. Čeká na něj slíbená disketa! (Přístup přišel z počítače
ppp165.brno.worldonline.cz (212.11.105.165)
- Stále si můžete na samostatné stránce prohlédnout vánoční a novoroční přání, která jsem dostal elektronickou poštou.
Vtip týdne.
10.2.2001
Proč má pes ocas?
Aby se nepřevrátil, když vyplázne jazyk.
A dnes ještě jeden obrázek:
Betynčiny příhody.
A máme to za sebou. (10.2.2001)
Betynka hárala, hárala, až dohárala. Tentokrát ovšem měla rande a o tom budu teď vyprávět.
O hárání jsem už psal. Víte tedy, jaké jsou s tím spojeny peripetie, ale víte také, že už minule jsme měli pro Betynku ženicha i o tom, jak to (ne)dopadlo.
Tentokrát jsme vše připravovali již dlouho dopředu. Celkem náhodně jsme se seznámili s paničkou, která má tři pejsky, mezi nimi i černobílého pudlíčka jménem Charlie. Charlie se nám zalíbil; je převážně černý, má bílý ocásek, bílou náprsenku a ještě další odznaky. I jeho paničku zase zaujala naše Betynka a tak slovo dalo slovo a byla ruka v rukávě. Domluvili jsme se, že až bude Betynka připravena, oslavíme zásnuby.
První příležitost byla loni v létě, jenže to Bety začala s háráním na chalupě a po jejím návratu do Prahy byl zase na chalupě Charlie i se svou paničkou.
Tentokrát bylo vše jinak.
První příznaky hárání se objevily v pondělí 22.2. Od té chvíle jsme začali chodit s Betynkou zásadně na vodítku, a hned jsme kontaktovalí Charliho, resp. jeho paničku. No a v pátek k nám přišel Betynčin ženich na první seznamovací návštěvu.
Betynce se Charlie líbil a docela by si s ním hrála. I Charlie byl nakloněn bližšímu seznámení, jenže to víte, mužský: pouhé očichávání mu bylo málo. Betynka zase nebyla ještě zralá k důvěrnějším kontaktům a jakmile si ženich začal moc dovolovat, hned ho zahnala, a to opakovaně. Pak už si Charlie moc netroufl, ale když si ho jeho panička přidržela u sebe a Betynka zase vyskočila své paničce na klín, rozvinula se mezi pejsky čilá debata. Všelijak na sebe mroukali, vrněli a vůbec vydávali zvuky nejrůznější modulace, prostě vedli milostné(?!) řeči. Nicméně ten den k ničemu dalšímu nedošlo a pejsek se prozatím rozloučil.
Příští týden se stupňovala Betynčina touha po pejscích všeobecně. Ke každému nás na dálku s toužebným kňučením táhla a doma se zamilovala do mojí nohy, na kterou každou chvíli naskočila a prováděla pejskovské(?!) kopulační pohyby. A tak jsme usoudili, že čas nazrál pro druhé, rozhodující setkání.
Ve čtvrtek k nám opět přišel Charlie. Vím, že správně by měla jít Betynka k němu, a Charliho panička to věděla také, je to zkušená chovatelka a Charlík už má nejednu rodinu. Jenže u něj doma jsou ti dva další pejsci a tak jsme se rozhodli pro začátek volit tuto cestu.
Nebudu popisovat podrobně, co se dělo. Jen vám řeknu, že "bytové setkání" se příliš neosvědčilo, hlavně proto, že na linoleu klouzaly pejskům nožičky, a tak jsme s nimi vyšli ven před barák. Betynka vypadala tentokrát daleko vstřícněji než při zásnubách, ale přeci jen byla trochu nejistá. Charliho panička ji ale zkušeně přidržela a to hlavní proběhlo hladce.
Nemyslete si ale, že tím dobrodružství končí. Po dobře vykonané práci Čárlí Betynku zadníma nohama překročil a oba pejsci zůstali stát zády k sobě. Ono to totiž pro pejsky není tak jednoduché, aby si řekli "tak čau!" a šli každý svou cestou. Matka příroda to nedovolí a i když sám akt proběhne celkem rychle, zduření penisu i vulvy nedovolí předčasný rozchod. To jsem věděl předem z literatury a také zkušená Charliova panička
upozorňovala na nutné delší čekání. Tak to už ve psím životě chodí, jenže tentokrát bylo venku chladněji, pejsci jsou sice chlupatí, ale stáli zády k sobě celkem bez pohybu a nám jich bylo trochu líto. Ostatně ani nám nebylo nejtepleji a tak jsme se rozhodli k trochu směšnému kroku. Já popadl Betynku, Charlieho zase jeho panička, Blanka nám otvírala dveře a opatrně jsme oba psíky přenesli aspoň do baráku.
No, trvalo to skutečně dobrou půlhodinu, ale nakonec se psíci oddělili (někdy prý je potřeba je polít studenou vodou) a první dějství se skončilo. Teď už má Betynka hárání za sebou, k pejskům se už chová normálně a my jen čekáme, jak to skončí. Dozvíme se to nejpozději do dvou měsíců; držte nám všem palce!
Poděkování.
Děkuji tímto panu Ferdovi Šedivákovi, který pravidelně zveřejňuje Betynčiny příběhy souběžně s tím, jak se objevují zde, na stránkách domácích miláčků PETs; navštivte tyto stránky.
Toto jsou stránky, věnované našemu 
miláčkovi, černé pudlince Betynce. Obsahují vyprávění
z jejího života a též její obrázky, ale občas i různé zajímavosti více či méně
související s Betynkou zvlášť a s pejsky vůbec. Vychejí vždy v sobotu (=datum vydání), během týdne budou občas obměňovány (=datum poslední inovace).
Stránku vytvořil a za obsah odpovídá
Pavel Doktor
Počet přístupů na Betynčiny stránky podle WEBovskýho počítadla je nyní
