Podle WEBovskýho počítadla jste
návštěvník Betynčiných stránek od 1.4.2000.
| Aktuální Pudloviny |
Minulé Pudloviny |
Vtipy o psech |
 Jokes about dogs |
přehled stránek |
Archivní PUDLOVINY
Starší První stránka pejsky Betynky -
Vydání ze dne 7.12.2000
O Betynčiných stránkách.
AHOJ. (Slovo ke čtenářům.) Vtip týdne. Betynčiny příhody. Něco málo odkazů.
AHOJ! (Slovo k čtenářům.)
Milí příznivci pejsků a trpěliví čtenáři stránek Betynčiných!
Tak k vám opět přicházím s novým příběhem. Mám co říci i na tomto místě. Chci se zmínit o Miláčcích a akvarijních rybičkách, chci se s vámi též podělit o šok, který jsem měl, když jsem se v Chcete mě dozvěděl o nucené porážce bílých boxerů a taky vám ukázat zajímavé záhadné přání, které jsem dostal. Nechěl jsem ale zadržovat hlavní příběh a tak definitivní text je dokončen a dodán 10.12.2000.
- Tak jsem dostal záhadné přání. Gratulaci k svátku (nevím přesně k jakému) mi prostřednictvím firmy ZDS, spol. s r.o poslal někdo, kdo se podepsal "Baf". Tuto gratulaci doplnil obrázkem, který do jisté miry do povídání ne snad o pejscích, ale o domácích (?) miláčcích patří, rozhodl jsem se, ze vám ho ukáži; tady je:
- Miláčci byli i tentokrát zajímaví, ale přiznám se, že mi nezahráli právě na tu nejcitlivější strunu. Byli totiž o rybičkách; mohli jste se poučit, jak si založit akvárium (zejména mořské) ale i dozvědět se něco zajímavého o rybách o rybičkách akvarijních i volně žijících. Co? Tak kupříkladu jsem věděl, že existují rybky - živorodky, ostatně sám jsem jako kluk nějakou dobu měl malé akvárko s pavími očky. Co mně ale zaujalo, je, že tyto rybky mají jakýsi analog penisu, jenže se to jmenuje gonopodium a je to velmi složitý orgán opatřený háčky. Nebo věděli jste, že existuje živorodá štika? Dorůstá až dvaceti centimetrů a je to predátor; dokonce požírá vlastní mláďata (a to prý přednostně). Naproti tomu obávaných piraň je vice druhů a jsou mezi nimi i býložravci. Bylo toho více, co stálo za to, ale nemohu tady reprodukovat celý televizní pořad a tak tenhle odstaveček zakončím vtipem (který jsem slyšel jinde):
- To prý takhle vytáhne rybář zlatou rybku a ta hned spustí:
-Rybáři, pusť mě, splním Ti tři přání!
Vtom se vedle loďky vynoří jiná rybka a volá na rybáře:
- Nepouštěj ji, kecá!
- A co bude příště?
Multichovatelé mají doma 60 zvířat.
- Pořad Chcete mě přinesli tentokrát dost šokující informaci. Věřili byste, některé chovatelské kluby přikazují svým členum utratit štěňata boxerů. která mají bílou barvu? A to přesto, že je to proti zákonu o ochraně zvířat a koneckonců je to i naprosto nepřípustný zásah do vlastnických práv?
No ale zase jsem byl potěšen a pobaven, když v další části, v té nabídkové, jsem byl poučen o tom, že pudlíci nikdy nepochopili, k čemu je psí bouda.
- Tentokrát bych Vás též rád upozornil na článek v Magaínu Mladé fronty DNES ze čtvrtka 7.12. t.r. Článek se jmenuje Mlčení myslivců aneb Já tam ty parohy viděl, a pojedává o tématu, které se i zde již objevilo, totiž o špatných myslivcích. Zdůrazňuji, že programově o špatných, s vědomím toho, že je mnoho těch dobrých. Nejlépe snad bude, když ocituji část úvodního odstavce:
- Jak je možné, že se z někdejšího sexuálního symbolu stalo synonymum packalství. Jak to, že jsou dnes myslivci vlice vhodnými hrdiny komedií? Kde se vzalo tolik postřelených i zastřelených mylsivců i civilistů? A kam se poděli ti moudří, úctyhodní milovníci přírody v mysliveckém, hrdinové jak vystřižení z díla Jaromíra Tomečka? Nikam. Jsou pořád tady. Jenom se o nich skoro nepíše. A neobjeví sre ani v tomto článku. Vydáme se v něm totiž na procháku po odvrácené straně české myslivosti.
Přes tuto programovou a proklamovanou jednostrannost představuje článek zajímavou sociologickou sondu a leccos napoví o kořenech všech těch mysliveckých (?) lapsů.
Vtip týdne.
7.12.2000:
Která blondýna je nejchytřejší?
No přece zlatý retriever!!!
Betynčiny příhody.
To byl zase den! (7.12.2000)
Řekli byste, že předvečer dne svatého Mikuláše bude pro pejska jako každý jiný, tedy pokud se nepopere s čertem. A přeci, letos se standardu poněkud vymykal.
Předesílám, že se zvláštním charakterem tohoto dne v "lidském" kalendáři neměly ty události nic společného. Pravda, venku pobíhali nejen Mikulášové, ale i čerti, a omladina už také trénovala na Silvestra a testovala všelikou bouchavou pyrotechniku, ale všem těmto nástrahám jsme se s Betynkou vyhnuli, spíše náhodou než úmyslně. Nečekejte ale něco mimořádného, co tu ještě nikdy nebylo. Výjimečnost letošního Mikuláše tkvěla spíše v kumulaci různých událostí a v jejich intenzitě. Před časem jsem tu popisoval jeden den pejsky Betynky a přiznal jsem se vám, že sousloví jeden den je jen básnická licence. Tak tedy, tentokrát to neplatí.
Začalo to hned ráno. Tentokrát přišla Betynka budit obzvlášť brzy a oproti jiným dnům byla dost neodbytná. To jsme nějak přežili a ranní vycházka pak nevěstila nic neobvyklého. Betynka poslouchala, krásně čekala před trafikou a pak se poslušně vracela domů. První náznak příštích událostí se objevil až těsně před návratem.
V přízemí našeho domu bydlí pejska jménem Koletka.Je to krásný pejsek z rodu amerických kokršpanělů. Jeho fotku nemám, ale vypadá úplně stejně jako pejsek na fotografii na začátku tohoto vyprávění, jejímž autorem je pan Antonín Malý. Koletka byla dnes na balkoně a vykukovala skrzevá mříže.
Tak tohle Betynka nemohla přehlédnout. Hned odbočila a šla se s Koletkou pozdravit. Kupodivu se tentokrát zdvořilosti odbyly poměrně civilisovaně a Bety projevila ochotu rozloučit se a jít se mnou domů. Jenže když jsem vešel, Bety nikde, a protože jsem ji neviděl vstoupit do domovních dveří, usoudil jsem, že si ještě na něco vzpomněla a šla to Koletce říci. Vyšel jsem tedy ven a Betynky nevida, jal jsem se na ni pískat. A pejska přiběhla. Víte odkud? Ano, z domu, do kterého evidentně nevstoupila. Zkrátka zase jednou předvedla své umění teleportace.
V poledne se přidala ještě jedna komplikace, která sice s Betynkou přímo nesouvisela, ale, jak praví Perry Mason: "Slavný soude, obhajoba prokáže souvislost později." Někde v naší ulici zřejmě došlo k menší havárii vodovodního řadu (viděli jsme těžké stavební stroje provádět reje kolem čerstvé jámy) a voda přestala téct. Oběd vařila Blanka ze sodovky, ale těžké stavební stroje odvedly dobrou práci a ještě před Betynčinou vycházkou voda opět tekla, ovšem, jak jinak, špinavá.
Polední procházka proběhla bez incidentů, ale nikoli bez vzrušení. Betynka potkala Nancy, štěně ostnosrstého jezevčíka, nesmírně hravého a nesmírně statečného tvorečka. Nancy byla na provázku, ale toužebně se po Betynce natahovala a jen jen by si chtěla hrát. Líbila se i Betynce, která na její vyslané signály reagovala přímo s nadšením a panička tedy Nancy vypustila. A teď to začalo. Nancy na Betynku dorážela s otevřenou tlamičkou, s rozběhem do Betynky vrážela (někde do míst, kde měla Bety známku, výš nedosáhla), Betynka ji chvílemi v kruzích obíhala, občas ji přeskočila, občas zase překulila a vůbec se nechtěly rozloučit. Jenže všechno má svůj konec, jen jitrnice jich má sedm.Nakonec se Betynka vrátila domů a jak se dalo čekat, musela rovnou do vany. Voda z jejích tlapiček tekla pořádně špinavá, ale co hůř, nechtěla přestat. Naštěstí jsme si včas uvědomili, že tohle má na svědomí předchozí havárie a Betynku z vany propustili.
A co odpolední vycházka? Ta začala tím, že Betynka utekla do hospody. Ano, do té hospody, jejíž kuchyň tak ráda navštěvuje. Jenže tentokrát byly otevřené dveře do lokálu a než jsem stačil zareagovat, Bety byla uvnitř a na mé volání nereagovala.
Co jsem mohl dělat; Betynku jsem vyvlekl a šli jsme spolu do krámku nakoupit, teď už ovšem spojeni vodítkem. Co se dělo v krámku, nikoho nepřekvapí. Betynka celou dobu prostála u pultu, držena na krátké šňůře. S jedinou vyjimkou: to když jí paní krámková nenápadně hodila na zem kus salámu. To byla chvíli na zemi, ale jen dokud salám nespořádala, a pak už zase stála a jak si libovala paní krámková, nespouštěla z ní oči.
Ještě se vám to nezdá dost? No, jak komu, ale já mohu sloužit ještě historkou z večerní vycházky. Tou dobou je už venku tma a Betynka chodí připnutá k samonavíjecímu vodítku. Často přitom zamíří k jednomu boďáku, kde je vždy něco zajímavého ke čtení (a občas i k jídlu, jenže to jí nechceme trpět). Tak i dnes, a tentokrát tam objevila kočku.
Kočka vyrazila úprkem, téměř se mi přitom otřela o nohu, a Bety za ní. Obvykle kočka prchne a Betynku po chvíli přemluvím k další cestě. Tentokrát se ovšem kočka schovala do nedalekého živého ploto a já s Betynku nemohl nic pořídit. Štěkala vysokým hláskem a natahovala se k plotu s takovou silou, že se málem uškrtila. Kdybych si ji přitahoval, ještě bych ji nejspíš dorazil, a tak jsem to vyřešil tak, že jsem v krátkých intervalech povolil pojistku vodítka a vyrazil vpřed rychleji, než stačila Bety zareagovat. Tak se vodítko postupně zkracovalo, ovšem i Bety se postupně blížila k plotu s kočkou.Nakonec jsme dorazili stejně: já k Betynce a Betynka ke kočce. Kočka vyrazila z plotu a já vyrazil vpřed, abych Betynku popadl do náruče. Tak a jen tak jsem Betynku dokázal odpoutat od kritického místa, a řeknu vám, v náručí se mi chvěla rozčilením, silně dýchala a srdíčko jí bušilo o překot.
A aby toho nebylo málo, doma okamžitě sežrala všechny granule z misky a pak se jí pokoušela ukousnout nožičky. To ovšem není nic neobvyklého, je to totiž její nová zábava, o které napíšu někdy jindy.
Poděkování.
Děkuji tímto panu Ferdovi Šedivákovi, který pravidelně zveřejňuje Betynčiny příběhy souběžně s tím, jak se objevují zde, na stránkách domácích miláčků PETs; navštivte tyto stránky.
Toto jsou stránky, věnované našemu 
miláčkovi, černé pudlince Betynce. Obsahují vyprávění
z jejího života a též její obrázky, ale občas i různé zajímavosti více či méně
související s Betynkou zvlášť a s pejsky vůbec. Vychejí vždy v sobotu (=datum vydání), během týdne budou občas obměňovány (=datum poslední inovace).
Stránku vytvořil a za obsah odpovídá
Pavel Doktor
Počet přístupů na Betynčiny stránky podle WEBovskýho počítadla je nyní
Řekli byste, že předvečer dne svatého Mikuláše bude pro pejska jako každý jiný, tedy pokud se nepopere s čertem. A přeci, letos se standardu poněkud vymykal.