Podle WEBovskýho počítadla jste
návštěvník Betynčiných stránek od 1.4.2000.
| Aktuální Pudloviny |
Minulé Pudloviny |
Vtipy o psech |
 Jokes about dogs |
přehled stránek |
Archivní PUDLOVINY
Starší První stránka pejsky Betynky -
Vydání ze dne 28.11.2000
(Poslední inovace !!!Doplň datum poslední inovace!!!)
O Betynčiných stránkách.
AHOJ. (Slovo ke čtenářům.) Vtip týdne. Betynčiny příhody. Něco málo odkazů.
AHOJ! (Slovo k čtenářům.)
Milí příznivci pejsků a trpěliví čtenáři stránek Betynčiných!
- Betynčiny příběhy nedávno dosáhly 750 přístupů. Je to samozřejmě směšné číslo nejen ve srovnání s Neviditelným psem Onřeje Neffa, na kterém se účastní spousta spolupracovníků a který zabírá široký okruh temat. Nepatrné je toto číslo i ve srovnání s Pet a Dumkou Ferdy Šediváka, které jsou specializovanější a než Neviditelný pes a Ferda Šedivák je zvládá sám, sice s pomocí přispěvatelů, ale zato denně. Přesto se cítím potěšen a rozhodl jsem se, že tisícímu návštěvníku (doufám, že takový brzy bude) věnuji disketu s příběhy pejsky Betynky, které do té doby stačím zveřejnit, ve formátu HTML. Ohlaste se na adrese: blanka_pavel@volny.cz.
- Ostatně, když už mluvím o Dumce a PETs, návštěvu těchto stránek si nenechte ujít, dozvíte se spoustu zajímavého. Jen tak namátkou v nedávných číslech (dne 29.11. začátek, 30.11.pokračováni a konec 1.12. )najdete zajímavé vyprávění o netopýrech a v číslech trochu starších se přenesete na Negevskou poušť; a poslali jste už do Dumky míry vaší kočičky? Nemá smysl, abych uváděl aktuální informaci o obsahu periodika s vyšší frekvencí než mají Pudloviny, ale návštěvu si rozhodně nenechte ujít.
- Kdo nesleduje Miláčky v televizi Prima, má čeho litovat. Ti poslední se týkali takzvaných bojových plemen a vyvrátili spoustu fám a pověr. Do studia přišla řada chovatelů s pitbully, bulteriéry i stafordšíry, a předvedli své miláčky v tom nejlepším světle. Pravda, nepopírám, že tihle psi vzbuzjí oprávněný respekt, vždyť takový pittbul prý utáhne až dva a půl tuny (!), ale přímo v popisu standardu mívají předepsánu přátelskou povahu a dobrý vztah k lidem. Jsou k domu léta šlechtěni, dobrý chovatel dbá na to, aby spářil dohromady takové rodiče, u kterých je záruka, že potomstvo bude vyrovnané a přátelské, a tek někteří z těchto pejsků jsou vášnivými mazlílky a používají se i v kanisterapii. Pokud by některý nezodpovědný majitel úmyslně dával dohromady agresivní rodiče (samozřejmě i agresivní jedinci se vyskytnou), jednal by přímo proti smyslu oficiálního chovu. A také označení "bojový pes" je historický přežitek, to byli takoví ti válěční psy molosoidních plemen, nebo i psi chovaní původně k boji se zvířaty, ale dnes žádné uznané plemeno není do této kategorie oficiálně řazeno. A ostatně takoví bulteriéři paradoxně právě pro svůj původní výcvik pro zápasy v aréně potřebují snášenlivost a přímo lásku k lidem, aby se nechali v případě rozhodnutého boje od soupeře odtáhnout.
Vtip týdne.
28.11.2000:
Víte, jak naučíte psa za pět minut pískat?
V papiňáku!
Betynčiny příhody.
Není všechno k jídlu. (30.11.2000)
V jednom z minulých pokračování jsem se zmínil o tom, že jídlo nepatří mezi Betynčiny priority, pokud to ovšem není něco, co by žrát neměla. Typická je příhoda se slupkou od jitrnice, která dopadla úsměvně, ale občas si s Blankou říkáme, že by to někdy mohlo dopadnout i hůř. Nemusí jít zrovna o otrávenou návnadu, políčenou na hlodavce nebo dokonce položenou zlým člověkem s úmyslem otrávit nějakého psa či kočičku. I to se už v našem okolí stalo, i když to vím jen z vyprávění. Ani zbytky vyhozené třeba i ve snaze pejsky potěšit
jim nemusí býti vždy ku prospěchu. Však zrovna dnes ráno se mi Betynka ztratila někde v křoví, a během dopoledne pak vyblinkla doma kus vařeného hovězího, které jí zřejmě nějak nesedlo. Jenže jak tomu zabránit? 
Možná řeknete, že je Bety špatně vychovaná a že by neměla bez našeho povolení nic do tlamičky vzít. Tak tohle jsme skutečně "prošvihli", ale po pravdě řečeno nevím, zda bychom to dokázali; nikdo nemůže říci, že jsme se nesnažili. Druhé razantní řešení pak je, nepouštět Betynku bez košíku. I to jsme zkoušeli, ale bylo nám jí líto. A tak dáváme pozor a doufáme, ale všemu nezabráníme. To ranní hovězí je vcelku drobnost, ale není to tak dávno, co se nám Betynka začala doma takřka dávit. Ustavičně polykala, ohryzek jí poskakoval, a viditelně jí v krčku něco trápilo. Jako první pomoc jsme jí dávali kousky chlebové střídy v naději, že nepříjemné sousto sklouzne i s nimi někam dál. Zprvu se zdálo, že to pomohlo a Betynka se zklidnila, ale za chvíli škytla zase, a tak jsme sáhli k silnějším prostředkům: nalili jsme Betynce násilím do krčku 1,5 procentní roztok peroxidu.
Takový roztok je silné dávidlo, se kterým máme zkušenosti už z dob štěněcích a skutečně velmi rychle zabralo a Betynka si naněkolikrát ulevila. Snažili jsme se jí nastavit noviny, jenže byla ohleduplná a nechtěla nám je poblinkat, takže nezbylo než vytřít podlahu, ale co bychom pro našeho miláčka neudělali. A v tom, co Blanka setřela, jsme objevili větší tvrdou nepravidelnou kuličku, zřejmě kost. Nevím, zda to bylo ono, ale pak už se Bety uklidnila.
Celá tahle záležitost nám připomněla historku, kterou jsme zažili, když byla Betynka ještě štěně, menší než Jessica vnučky Michalky na dnešním obrázku. To jsem s ní byl doma sám a Betynka, jako správné štěně, zkoumala své okolí všemi smysly. Když všemi, tak všemi, takže co našla, po očuchání též ochutnávala. No a takhle se taky snažila ochutnat nějakou minci, snad desetník, která mi upadla na podlahu. Já jsem nestačil zabránit tomu, aby minci sebrala, ale zkoušel jsem ji alespoň vydolovat z tlamičky ven. Jenže mince sklouzla někam dozadu a já jsem ještě neměl moc zkušeností a v chvatu jsem ji spíše ještě popostrkoval. Najednou Betynka vydala chrčivý zvuk a mince zmizela.
No, pejsi spolykají leccos a většinou to zdárně přežijí. Takový Gerouš, flanderský bovier našich mladých, ten s oblibou pořádá ponožky či slipy a má-li tu možnost, neodolá kostce mýdla. Jenže Betynka byla tak malinká a já tak vyplašený, že jsem hned volal veterináři, co jako s tím.
Pan doktor mě uklidňoval, že podle jeho názoru to Betynce nemůže ublížit, doporučoval dávat jí něco, co by desetník vytlačovalo, jako třeba chleba, a výjimečně i mléko, které by jinak pejsci pít neměli pro jeho projímavé účinky, ale přece mi navrhl dvě dávidla, totiž hořčici a právě ten výše zmíněný peroxid. S hořčicí jsem neuspěl, asi jsem ji neaplikoval správně, ale peroxid (pozor, zředěný!!) spolehlivě zabral. Jenže desetník přitom ven nevyšel.
Chudinka Betynka měla po té akci takový hlad, že se ani nepodívala na kousek chleba, který jsem jí nabízel a rovnou mi hltavě rvala kusy z krajíce, který jsem měl v levičce. V dalších dnech pak žádné známky perforace střev nebo jiných pohrom nejevila. Kdo jevil nepokoj, to byli její páníčkové, kteří při každé vycházce prohlíželi hovínka, a po pěti (sic!) dnech se dočkali. Mince skutečně živý tresor opustila, a byl to dvacetník.
Poděkování.
Děkuji tímto panu Ferdovi Šedivákovi, který pravidelně zveřejňuje Betynčiny příběhy souběžně s tím, jak se objevují zde, na stránkách domácích miláčků PETs; navštivte tyto stránky.
Toto jsou stránky, věnované našemu 
miláčkovi, černé pudlince Betynce. Obsahují vyprávění
z jejího života a též její obrázky, ale občas i různé zajímavosti více či méně
související s Betynkou zvlášť a s pejsky vůbec. Vychejí vždy v sobotu (=datum vydání), během týdne budou občas obměňovány (=datum poslední inovace).
Stránku vytvořil a za obsah odpovídá
Pavel Doktor
Počet přístupů na Betynčiny stránky podle WEBovskýho počítadla je nyní
