Podle WEBovskýho počítadla jste   
návštěvník Betynčiných stránek od 1.4.2000.
| Aktuální Pudloviny |
Minulé Pudloviny |
Vtipy o psech |
Jokes about dogs |
přehled stránek |
Archivní PUDLOVINY
Starší První stránka pejsky Betynky -
Vydání ze dne 22.11.2000
O Betynčiných stránkách.
AHOJ. (Slovo ke čtenářům.) Vtip týdne. Betynčiny příhody. Něco málo odkazů.
AHOJ! (Slovo k čtenářům.)
Milí příznivci pejsků a trpěliví čtenáři stránek Betynčiných!
- Tak jsem tu zase, tentokrát se dvěma příbehy. Tedy se dvěma; nový je pouze jeden, ten o oblékání. Protože jsem ale minulý příběh dodal poměrně pozdě a navíc s dnešním příběhem volně souvisí, ponechávám ho zde ještě jeden týden.
- Právě jsem shlédl dnešní vydání pořadu Chcete mě, tentokrát s paní Kubišovou. Jak víte, osou těchto pořadů je nabídka pejsků či kočiček z útulku. Dnes to byl útulek v Rychnově nad Kněžnou. Myslím, že nemá cenu, abych zde reprodukoval konkrétní nabídku pejsků. Uvedu pouze adresu tohoto útulku a bankovní spojení pro případné sponsory. Tak tedy (bez záruky):
Rychnov n. Kněžnou, Lukavice 222,
tel. 0445/542 162
č.ú. 1240671369/0800
ČS a.s. Rychnov n. Kněžnou
Jednu výjimku ale přece udělám: velmi mne dojal dobrman Ben, kterého dobrý člověk zachránil po těžké autonehodě a který před kamerou vesele pobíhal seč mu síly stačily po třech, protože tu čtvrtou má částečně amputovanou. Bohužel jeho pán přišel o byt a na ubytovně ho mít nesmí, a tak se případný zájemce může ohlásit na telefonu
0603 929223
(Poslední cifru jsem si bohužel nestačil zapsat se stoprocentní jistotou, může to být devítka.)
- Dnešní pořad byl ale navíc až neobvykle naplněn zajímavými informacemi, z nichž mnohé mají i pro nás praktický dopad a tak bych se chtěl podělit i o ně.
Hned první šot WSPA ukazoval dost otřesné záběry z chovu cibetek. Ty jsou v Etiopii chovány pro pižmo v stísněných podmínkách, jsou vystavovány přehřátí (to totiž zvyšuje tvorbu pižma) a odběr pižma je prováděn tak nešetrným ypůsobem, že mnohé cibetky po prvním odběru přestávají ze stressu žrát a hynou hladem. A jaké z toho plyne poučení pro nás tady v Česku? Nekupujte parfémy, v jejichž složení se objevuje slovo mask.
Další zajímavost je zpráva o stanici pana Krátkého pro záchranu a odchov veverek při Oblastním vlastivědném museu v České Lípě. Víte, ona taková veverka je dnes chráněná a hlavně zdaleka není tak rozšířená jako dříve. Záleží to taky na regionu. V jižních Čechách je jich více, ale právě na severu to mají horší a tak jsou chovány a později vypouštěny. A co to znamená pro nás? Veverka je chráněná a tak případný nálezce poraněné veverky má přímo povinnost ji dopravit do nějakého asylu; nevíte-li kam, poradí vám odbor životního prostředí okresního úřadu.
A povinnost pečovat o ohrožená zvířata mají ze zákona i hasiči. Asi byste neměli volat hasiče na záchranu kočky, kterou byste mohli sundat se střechy sami s pomocí sousedova žebříku, ale nebojte se, že případný výjezd budete platit. A neváhejte zavolat hasiče, když k vám přiletí třeba roj včel (to se asi netýká včelařů-odborníků) nebo si udělají svou báň sršni.
Vtip týdne.
22.11.2000:
Dva psi pozorovali break dance.
-Už jsi to někdy zkusil? zeptá se jeden.
-Jen jednou, odpoví druhý. -Jakmile jsem začal, můj pán mě popadl a vzal mě na veterinu, kde do mě nacpali plno prášků proti červům.
Zdroj: Jeremy Taylor: ANGLICKO-ČESKÁ KNIHA
VTIPŮ.
Betynčiny příhody.
Problémy s módou. (22.11.2000)
Betynka je ostříhaná a moc jí to sluší. Taky to ovšem má své stinné stránky: venku je chladno a Betynce, nezvyklé chodit s krátkým kožíškem, je zima. Tomu se dá odpomoci: nejen člověk se do chladu obléká; různé kabátky, štucélky a jiné oblečky spatříte i na psech. Svůj obleček má i Betynka. Není to nic složitého, ale dobře se to obléká a svůj účel to plní. Je to v podstatě vhodně přistřižená přikrývka, s většímy křidélky, které se zapínají na suchý zip pod bříškem a s podobným, ale menším suchým zipem k zapnutí pod krčkem. Ještě navlékneme očko, přišité vzadu, Betynce na ocásek a můžeme vyrazit.
Tak se stalo i toho večera, o němž chci psát. Betynka si spokojeně vykračovala, pátrala po novinkách psaných jinými psy, a vůbec vykonávala své povinnosti. No a najednou potkala známého pejska a projevila přání si s ním hrát.
Jako štěně si chtěla hrát s kdekým. Teď si své partnery vybírá (podle jakého klíče, to mi tak úplně jasné není). Má pejsky, které ignoruje, jiné jen letmo pozdraví, a má i jednoho psa, vlastně fenu, se kterou se přímo nesnášejí. Ten dnešní pejsek ale patří k jejím přátelům, a i když ho delší dobu neviděla, hned se s ním pustila do hry.
Se svými kamarády se Betynka spíše honí, ale někdy se i kočkuje a to dělala i tentokrát. Její přítel byl trochu větší a řekl bych, že i trochu těžkopádnější. Všelijak na sebe vyskakovali, strkali se a objímali, a byl to pejsek, který toho jako první měl dost. Tak jsme se rozloučili a šli každý po svém.
No jo, ale Betynka za chvíli začala jevit známky neklidu. Stáčela se dokola, očichávala si zadní nožičku a koukala po mně. První, co mě napadlo, bylo, že tam má nějakou větvičku. Ona umí naznačit, když potřebuje pomoc. Jenže větvička to nebyla a Bety sice šla dále, ale nerada a začala si i sedat. Takže má další myšlenka byla, jestli si v té honičce neublížila. Moc se mi to nezdálo, zas tak divoká hra to nebyla, no ale protože už měla "splněno" (byla vykakaná i vyčůraná a mířili jsme domů), vzal jsem ji do náruče, že si ji prohlédnu doma.
Mnozí pejsci se rádi nosí. Betynka to bere spíše jako přechodné opatření a dlouho v náruči obvykle nevydrží. Tentokrát se začala kroutit, aby mě mohla láskyplně olíznout, a přitom se mi začalo něco nepozdávat na jejím oblečení. No a už jsem to měl.
Ta hra opravdu nebyla tak divoká, ale stačila k tomu, aby Betynce rozepla suchý zip pod krčkem. Kabátek, který nemá žádně rukávy (či nohávy ;-)?), začal sjíždět dozadu, hrnout se jí pod kyčle, a to jí překáželo. Tak jsem ho zapnul a Betynka, rázem zdravá, spokojeně došla domů po svých.
Jak jsme Betynku koupali a stříhali. (15.11.2000)
Tak jsme zase jednou objednali Betynku ke kadeřnici. Pro toho, kdo to neví: pudlíci na rozdíl od mnoha jiných psíků nelínají, ale zato se musí pravidelně stříhat. (V tom nejsou sami, například v sobotu mi totéž Miláčci prozradili o jorkšírech.) Po takovém ostříhání máme doma štíhlého pejska, přímo hádě, který pak postupně huňatí a "tloustne". Když pak skoro přestává vidět, dáme ho ostříhat a cyklus se opakuje.
Takovému ostříhání ovšem předchází koupel. To je věc, kterou Bety příliš nemiluje. Nemám teď na mysli koupel v rybníce, to si mockrát nevyzkoušela. (Vlastně si to nevyzkoušela nikdy, jen jednou se koupala v bazénu.) Ne, teď mluvím o koupeli pěkně ve vaně, s použitím šampónu. Samotná vana Betynce nevadí, pravidelní čtenáři vědí, že do ní skáče ochotně a občas i z vlastní iniciativy. Ovšem koupání se vším všudy, to je něco jiného. To Betynku dáme do vany sami; tedy, ne že by tam neskočila, ale co ten šok ;-), který by ji čekal.No a pak ji Blanka všelijak namáčí, šamponuje a sprchuje (na šamponování pejsků je samozřejmě zvláštní šampon, jemnější než lidský, protože člověk si ho nelíže). Betynka drží, ale zjevně trpí; celá se třese a po chvíli se začne stavět na zadní a pokuší se z vany uniknout. Nakonec to ale přetrpí, je vyňata z vany, lehce osušena a vypuštěna. No a pak nastane rodeo: pobíhání po bytě, otřepávání vody, válení po kanapi, na kterém má připravenou osušku. To vše spolu s fénováním, které aplikujeme v okamžicích zklidnění, je nakonec korunováno úspěchem: Bety je suchá, čistá a voňavá.
Teď ovšem nastává další problém: udržet ji čistou, než dojdeme ke střihačce. Doma to jde, ale ona je mezi tím někdy i vycházka. Zrovna dnes tomu tak bylo a Betynka by se právě dnes tak ráda honila s jedním pejskem, jenže byla na provázku a ten jí v tom nemilosrdně zabránil. No a pak už tu byla hodina H.
Naše střihačka nebydlí daleko, ale přeci tam radši Betynku vozíme autem, už z důvodů hygienických. Tak i dnes, a jak jsem Vám již nejednou psal o jejím chování před jízdou, tentokrát se ve své empatii překonala a začala obcházet a kňučet, ještě než jsme se vůbec začali vypravovat. Pak už šlo všechno jako obvykle a po příjezdu k pudlímu salonu se Bety drala z auta se svou obvyklou náruživostí. Drobný problém nastal, když jsme se rozhodli, že stačí, abych pejsku předal do odborných rukou já a Blanka že počká v autě. Bety už to tam zná a tak se dychtivě hnala přes ulici, ale na druhé straně přechodu zjistila, že panička zůstala někde jinde, jala se ji vyhlížet a odmítala jít dál. Tomu jsem odpomohl tím, že jsem ji vzal do náruče a poponesl za roh, kde na auto nebylo vidět. Tam na chvíli zvítězila touha po návštěvách. Bety se hnala ke dveřím salonu a radostně vrazila dovnitř. Tam si ovšem něco uvědomila a táhla mne zase ven. Paní střihačce jsem vysvětlil, že shání paničku, ale pro sebe si nejsem tak docela jist, jestli se jí třeba nevybavila vzpomínka na to, jak jí tam posledně vytrhávali chloupky z uší. (I když k veterináři chodí stále radostně, injekce neinjekce.) No ale dala se přemluvit, paní střihačka si ji odvedla a já se vrátil k paničce, abychom nějak strávili tu hodinku, než si pro pejsku zase dojdeme.
No, měli jsme co dělat a tak hodina uplynula jako voda a my byli autem zpátky jako na koni. A tu se odehrál poslední drobný "incident" dne. Bety už byla skoro hotová a v krámku čekal další pejsek, také pudlíček. Já šel druhý, trochu pomalu jsem zavíral dveře a než jsem si uvědomil, oč kráčí, pudlíček byl venku. Cítil jsem svůj díl viny a tak jsem vyběhl ven, cizího pudlíčka jsem sice přímo nechytal, ale alespoň jsem ho nadehnal jeho paničce a vše bylo zase v pořádku. Jenže mezitím přišla zezadu paní střihačka a když uviděla Blanku, trochu nejistě se ptala, co si přeje. -Jdu si pro Betynku, zněla samozřejmá odpověď a to už paní pochopila a přivedla Betynku; žertem si přitom postěžovala, abychom jí to nedělali: pejska přivede manžel, přijde pro něj manželka a kdo že se v tom má vyznat. Betynce to ovšem bylo jedno. Ta byla ráda, že nás už zase má pohromadě, no a my máme doma zase hádě.

Poděkování. Děkuji tímto panu Ferdovi Šedivákovi, který pravidelně zveřejňuje Betynčiny příběhy souběžně s tím, jak se objevují zde, na stránkách domácích miláčků PETs; navštivte tyto stránky.
Toto jsou stránky, věnované našemu miláčkovi, černé pudlince Betynce. Obsahují vyprávění
z jejího života a též její obrázky, ale občas i různé zajímavosti více či méně
související s Betynkou zvlášť a s pejsky vůbec. Vychejí vždy v sobotu (=datum vydání), během týdne budou občas obměňovány (=datum poslední inovace).
Stránku vytvořil a za obsah odpovídá Pavel Doktor
Počet přístupů na Betynčiny stránky podle WEBovskýho počítadla je nyní
|