Podle WEBovskýho počítadla jste
návštěvník Betynčiných stránek od 1.4.2000.
| Aktuální Pudloviny |
Minulé Pudloviny |
Vtipy o psech |
 Jokes about dogs |
přehled stránek |
Archivní PUDLOVINY
Starší První stránka pejsky Betynky -
Vydání ze dne 15.11.2000
O Betynčiných stránkách.
AHOJ. (Slovo ke čtenářům.) Vtip týdne. Betynčiny příhody. Něco málo odkazů.
-
Tentokrát začnu "obchvatem": minulý měsíc jsem byl v Brně. No a teď se to provalilo; od středy minulého týdne do tohoto úterka jste mne mohli vidět na ČT 1, v AZ-kvízu. No a protože jsem při představování uvedl Betynku a její domovské stránky mezi svými koníčky, dostal jsem maily s dotazem, zda jsem to byl vskutku já. Přiznávám se tedy bez mučení a odhaluji své inkognito zveřejněním své fotky.
Víte, on takový mail člověka potěší. Ne snad ani tak kvůli ješitnosti soutěžícího, ale proto, že paní Alena Hanusová mi sdělila, že pravidelně čte Dumku Ferdy Šediváka a také Betynčiny stránky. Člověk má dobrý pocit, když ví, že píše pro někoho, i když už samo psaní o našem miláčkovi mi činí potěšení.
Ostatně ten dopis je celý zajímavý a rád bych z něho, s laskavým svolením paní Hanusové, větší část ocitoval:
- Já jsem jak psofilní, tak kočkofilní, ale mám kočku. v létě mi umřela moje Minda, která se dožila věku 21 let. Ihned jsem vycválala do brněnského útulku a přinesla si také Mindu a také mourovatou. Už jsem spolu 3 měsíce a z počátečního strachu se u Mindy vyvinula důvěra, zatím ne absolutní. Já jsem kočky měla od synových asi 2 let (je mu 30), ale tahle je nová zkušenost. Vrátit důvěru v lidi tvorečkovi, který má asi otřesné zkušenosti s lidmi, není nic lehkého, a tím krásnější je, když pozorujete postupné navazování kontaktu a sbližování.
Zdraví Alena Hanusová, Brno :-))))
- Dopis paní Hanusové je ostatně zajímavý i z důvodu. Nedávno jsem tu psal, že pořad Chcete mne si bral na paškál jeden nedobře vedený útulek. Nuže, nová Minda paní Hanusové je právě z něj a paní Hanusová má s ním zkušenosti dobré. (Psala o nich a o svých kočičkách i v Dumce 16.5.,
12.9.,
5.10. a 25.10.2000.) Nechci tím zpochybňovat přístup či informace paní Kubišové, jen jsem si znovu připomněl rozumnost úsloví audiatur et altera pars - slyšena budiž i druhá strana.
- Když už jde řeč o pořadu "Chcete mě": poslední jeho vydání přineslo zmínku o chovu jelenů. Ano, jeleni se u nás chovají po farmářsku, ale ne snad proto, že jich je v přírodě málo a hrozí jim zánik. Smyslem je zisk paroží, které se jelenům uřezává ještě živé, dřív než ho jeleni sami shodí, a vyváží se pro účely východní medicíny (ale spíš asi k výrobě kosmetiky a pod.). Pravda, dělá se jim to v narkóze, pod dohledem veterináře.
- A Miláčci? Minulou sobotu tam byli honiči: bíglové a baseti. Oni jsou i jiní honiči, ale tohle jsou druhy, které jsou chovány u nás. Dozvědel jsem se tam, že takový bígl se neztratí, sice se zatoulá, ale vrátí se po své stopě zpět. Ovšem až se mu zachce, tak ne abyste mu utekli!
A jestli vám baset na honiče moc nevypá, vězte, že byl vyšlechtěn speciálně pro starší pány, kteří už neradi jezdí na koni a nemohou příliš chvátat. (Ale zato se projdou, takový baset dohledá zvěř i na desítky kilometrů.) No a v sobotu 18.11.? To byli Miláčci plní jorkšírů, ale o tom jindy. Příště pak sledujte bojové psy.
- A nakonec jedna omluva. Slíbil jsem, že nové Pudloviny budou na síti vždy ve čtvrtek a tak se i stalo. Nový Betynčin příběh se však bude týká toho, co stalo ve středu a ještě nebyl hotov. Proto se zde objevuje se zpožděním, a pro kompensaci ponechávám i příběh minulý. Děkuji za pochopení. (Ono co vám taky zbývá, že?)
Vtip týdne.
15.11.2000:
Tenhle vtip vyprávěl mistr Jan Werich. Pan Werich byl ovšem mistr slova a vtip vyprávěl dlouze, s každou větou si vyhrál a každá věta byla perla. Písemný záznam samozřejmě nemůže zachytit kouzlo jeho přednesu a tak ho maximálně zestručním:
Jistý muž chtěl udělat dojem na svou dívku a stát se členem hádankářského kroužku. Předseda kroužku, takto jeho švagr, ho upozornil, že musí projít vstupním testem a uhádnout alespoň jednu ze tří hádanek. Protože jsou z přízně, slíbil mu, že pro něj vybere hádanky obzvlášť lehké.
Hádanka první zněla: Co je to: je to u boudy, je to na řetěze a štěká to.
-To je přeci pes, napadlo adepta, ale pak si řekl:No jo, ale co když je to chyták a nudou se mi smát? a nahlas odpověděl:-Nevím.
To je pes. Ale nevadí, tady je další hádanka: je to u dvou bud, na dvou řetězech, a štěká to.
-To jsou začal adept. ale pak ho napadlo, že teď je to chyták. Prve to byl pes, aby ho spletli, a když teď řekne "dva psi", budou se mu smát. -Nevím, dokončil.
No přece dva psi. Ale ještě máte jednu možnost a tu uděláme obzvlášť lehkou. Co je to: visí to na zdi, má to dvě ručičky, kyvadlo a dělá to tik-tak.
-To je jasné, to jsou začal zkoušený odpovídat, ale v tom ho napadlo -pozor, chyták- a dokončil:-tři psi!!
Betynčiny příhody.
Jak jsme Betynku koupali a stříhali. (15.11.2000)
Tak jsme zase jednou objednali Betynku ke kadeřnici. Pro toho, kdo to neví: pudlíci na rozdíl od mnoha jiných psíků nelínají, ale zato se musí pravidelně stříhat. (V tom nejsou sami, například v sobotu mi totéž Miláčci prozradili o jorkšírech.) Po takovém ostříhání máme doma štíhlého pejska, přímo hádě, který pak postupně huňatí a "tloustne". Když pak skoro přestává vidět, dáme ho ostříhat a cyklus se opakuje.
Takovému ostříhání ovšem předchází koupel. To je věc, kterou Bety příliš nemiluje. Nemám teď na mysli koupel v rybníce, to si mockrát nevyzkoušela. (Vlastně si to nevyzkoušela nikdy, jen jednou se koupala v bazénu.) Ne, teď mluvím o koupeli pěkně ve vaně, s použitím šampónu. Samotná vana Betynce nevadí, pravidelní čtenáři vědí, že do ní skáče ochotně a občas i z vlastní iniciativy. Ovšem koupání se vším všudy, to je něco jiného. To Betynku dáme do vany sami; tedy, ne že by tam neskočila, ale co ten šok ;-), který by ji čekal.No a pak ji Blanka všelijak namáčí, šamponuje a sprchuje (na šamponování pejsků je samozřejmě zvláštní šampon, jemnější než lidský, protože člověk si ho nelíže). Betynka drží, ale zjevně trpí; celá se třese a po chvíli se začne stavět na zadní a pokuší se z vany uniknout. Nakonec to ale přetrpí, je vyňata z vany, lehce osušena a vypuštěna. No a pak nastane rodeo: pobíhání po bytě, otřepávání vody, válení po kanapi, na kterém má připravenou osušku. To vše spolu s fénováním, které aplikujeme v okamžicích zklidnění, je nakonec korunováno úspěchem: Bety je suchá, čistá a voňavá.
Teď ovšem nastává další problém: udržet ji čistou, než dojdeme ke střihačce. Doma to jde, ale ona je mezi tím někdy i vycháyka. Zrovna dnes tomu tak bylo a Betynka by se právě dnes tak ráda honila s jedním pejskem, jenže byla na provázku a ten jí v tom nemilosrdně zabránil. No a pak už tu byla hodina H.
Naše střihačka nebydlí daleko, ale přeci tam radši Betynku vozíme autem, už z důvodů hygienických. Tak i dnes, a jak jsem Vám již nejednou psal o jejím chování před jízdou, tentokrát se ve své empatii překonala a začala obcházet a kňučet, ještě než jsme se vůbec začali vypravovat. Pak už šlo všechno jako obvykle a po příjezdu k pudlímu salonu se Bety drala z auta se svou obvyklou náruživostí. Drobný problém nastal, když jsem se rozhodli, že stačí, abych pejsku předal do odborných rukou já a Blanka že počká v autě. Bety už to tam zná a tak se dychtivě hnala přes ulici, ale na druhé straně přechodu zjistila, že panička zůstala někde jinde, jala se ji vyhlížet a odmítala jít dál. Tomu jsem odpomohl tím, že jsem ji vzal do náruče a poponesl za roh, kde na auto nebylo vidět. Tam na chvíli zvítězila touha po návštěvách. Bety se hnala ke dveřím salonu a radostně vrazila dovnitř. Tam si ovšem něco uvědomila a táhla mne zase ven. Paní střihačce jsem vysvětlil, že shání paničku, ale pro sebe si nejsem tak docela jist, jestli se jí třeba nevybavila vzpomínka na to, jak jí tam posledně vytrhávali chloupky z uší. (I když k veterináři chodí stále radostně, injekce neinjekce.) No ale dala se přemluvit, paní střihačka si ji odvedla a já se vrátil k paničce, abychom nějak strávili tu hodinku, než si pro pejsku zase dojdeme.
No, měli jsme co dělat a tak hodina uplynula jako voda a my byli autem zpátky jako na koni. A tu se odehrál poslední drobný "incident" dne. Bety už byla skoro hotová a v krámku čekal další pejsek, také pudlíček. Já šel druhý, trochu pomalu jsem zavíral dveře a než jsem si uvědomil, oč kráčí, pudlíček byl venku. Cítil jsem svůj díl viny a tak jsem vyběhl ven, cizího pudlíčka jsem sice přímo nechytal, ale alespoň jsem ho nadehnal jeho paničce a vše bylo zase v pořádku. Jenže mezitm přišla zezadu paní střihačka a když uviděla Blanku, trochu nejistě se ptala, co si přeje. -Jdu si proBetynku, zněla samozřejmá odpověď a to už paní pochopila a přivedla Betynku; žertem si přitom postěžovala, abychom jí to nedělali: pejska přivede manžel, přijde pro něj manželka a kdo že se v tom má vyznat. Betynce to ovšem bylo jedno. Ta byla ráda, že nás už zase má pohromadě, no a my máme doma zase hádě.
Drama Betynčiny přítelkyně Nany. (8.11.2000)
Jistě si vzpomínáte na nedávnou
reportáž o velkém cestování a na to, jak jsme řešili dilemma, co s Betynkou. Podobné dilemma měli před sebou krátce potom naši známí ze Žižkova, páníčkové skvělého voříška Nanynky, o kterém už tu také byla řeč.
Jenže jejich dilemma bylo obtížnější. Nejeli totiž na dva dny na Moravu, ale na čtrnáct dní do zahraničí. A tak se s Nanynkou s těžkým srdcem rozloučili.
Svěřili pejska do dobrých rukou své snachy, kterou Nanynka samozřejmě dobře zná a která se o ni skutečně obětavě starala. Nějaký čas s ní byla na chalupě, kde vše probíhalo k plné spokojenosti, jenže pak přišel návrat do Prahy a velké drama.
Nanynka, až dosud poslušná a spokojená, při vystupování z auta nečekaně vzala dráhu. Nikdo neví proč, možná uviděla někoho, kdo jí připomínal dočasně ztracené páníčky, a vydala se svou smečku hladat. Možná to bylo jinak, ale co je jisté, že na volání nereagovala a vzápětí zmizela v nenávratnu.
Dovedete si jistě představit, co prožívala její dočasná opatrovnice. Hledala ji kde se dalo, procházela okolí, ale bez výsledku. A tak jí nezbylo než strávit doma neklidnou noc a doufat. Co prožívala Nanynka, neví nikdo, ale protože vše se nakonec v dobré obrátilo, víme alespoň částečně, co dělala.
Samozřejmě jen částečně; co prožívala a kudy ve svém zoufalství probíhala, to se už nikdo nedoví. Nakonec ale zalehla někde ve Slezské, ne příliš daleko, ale zdaleka ne blízko domova. A tam si ji všimla hodná paní. Nany totiž bivakovala přímo pod jejím oknem, a když ji tam ta paní opakovaně viděla osamělou a tesknící, pochopila, že je něco v nepořádku, a milé Nanynky se ujala. Nany má naštěstí na obojku jméno a telefon, ovšem aby to nebylo tak jednoduché, je to telefon do bytu, kde v té době nikdo nebyl a na kterém se ozýval pouze zápisník. A tak hodná paní sice nález pejska oznámila, ale Nanynčina opatrovnice se o tom dozvěděla až druhý den, když šla opuštěný byt zkontrolovat. Nany zatím trávila tesknou noc u svých dobrých nálezců.
No, jakmile si Nanynčina dočasná panička vzkaz poslechla, samozřejmě se s nálezci spojila a vše se napravilo, takže legitimní páníčkové už přijeli do pohodové atmosféry klidu a pořádku. Přesto ale dodatečně trpěli představami, co to zvířátko muselo prožívat, a ještě po týdnu, když nám to její panička vyprávěla, nedokázala se ubránit dojetí. A musím říci, že jsme s ní soucítili a tím více jsme byli rádi, že jsme tentokrát Betynku vzali na Moravu s sebou.
Poděkování.
Děkuji tímto panu Ferdovi Šedivákovi, který pravidelně zveřejňuje Betynčiny příběhy souběžně s tím, jak se objevují zde, na stránkách domácích miláčků PETs; navštivte tyto stránky.
Toto jsou stránky, věnované našemu 
miláčkovi, černé pudlince Betynce. Obsahují vyprávění
z jejího života a též její obrázky, ale občas i různé zajímavosti více či méně
související s Betynkou zvlášť a s pejsky vůbec. Vychejí vždy v sobotu (=datum vydání), během týdne budou občas obměňovány (=datum poslední inovace).
Stránku vytvořil a za obsah odpovídá
Pavel Doktor
Počet přístupů na Betynčiny stránky podle WEBovskýho počítadla je nyní
Jistě si vzpomínáte na nedávnou
reportáž o velkém cestování a na to, jak jsme řešili dilemma, co s Betynkou. Podobné dilemma měli před sebou krátce potom naši známí ze Žižkova, páníčkové skvělého voříška Nanynky, o kterém už tu také byla řeč.
Jenže jejich dilemma bylo obtížnější. Nejeli totiž na dva dny na Moravu, ale na čtrnáct dní do zahraničí. A tak se s Nanynkou s těžkým srdcem rozloučili.