Podle WEBovskýho počítadla jste
návštěvník Betynčiných stránek od 1.4.2000.
| Aktuální Pudloviny |
Minulé Pudloviny |
Vtipy o psech |
 Jokes about dogs |
přehled stránek |
Archivní PUDLOVINY
Starší První stránka pejsky Betynky -
Vydání ze dne 8.11.2000
O Betynčiných stránkách.
AHOJ. (Slovo ke čtenářům.) Vtip týdne. Betynčiny příhody. Něco málo odkazů.
AHOJ! (Slovo k čtenářům.)
Milí příznivci pejsků a trpěliví čtenáři stránek Betynčiných!
- Tentokrát jsem Miláčky, kteří byli o plemeni špiců, ke své lítosti sledovat nemohl. Místo toho jsem se díval na Saunu, ve ketré se Honza Musil se svými hosty bavil o bouřích, které se v poslední ddobě zvedají okolo takzvaných bojových plemen. Měl ve studiu nejen majitele a příznivce těchto plemen, ale i lidi, které pes pokousal, a přesto nevládla pogromistická atmosféra. Nakonec se všichni schodli na tom, že důležitější a nebezpečnější než tito psi jsou jejich pánové, a nikdo po zákazu chovu pitbulů nevolal. Já nevím, jak vy, ale já protivá tomu souhlasím, a tak mne jen tak mimochodem napadá, proč asi pan Klausner i jeho protikandidátka paní Světlana Navarová ve volebním dotazníku Lidových novin tento zákazy podporují. Možná je v tom trochu populismu.Já nejsem obyvatelem dvacátého volebního obvodu, ale pro mne osobně by to byl další důvod, pro který bych volil pana Zielence. (Pan Zieleniec chytře odmítl na dotazník odpovědět.)
- Zajímavý byl tentokrát opět pořad Chcete mě. Kromě obligátní nabídky pejsků, tentokrát z plzeňského útulku (Plzeň - Valcha, Sulkovská ulice, tel 019-7828350) uvedla paní Kubišová amatérský snímek z lovu velryb a seznámila diváky se snahou Greenpeace o jejich záchranu. On je totiž lov velryb zakázán, ale pro vědecké účely může být výjimkou, a tak na příklad Japonci (pro které jsou podle japonského velvyslanectví, volně parafrázováno, velryby to, co pro Čechy vepřoknedlozelo), ulovené velryby změří a hned je z masakru výzkum. Pokud chcete Greenpeace v jejich boji podpořit, můžete se s nimi spojit třeba e-mailem: greenpeace@ecn.cz.
Vtip týdne.
8.11.2000:
Povídá Pepík kamarádovi:
-Franto, nechceš psa? Prodávám tady Žeryka.
- Tohodle vořecha? A kolik za něj chceš?
-Dvacet tisíc.
-Ty ses zbláznil, to ti nikdo nedá!
-Dá nedá, to je moje cena.
Druhý den se opět potkali a Franta se ptá:
-Tak co, prodals Žeryka?
-No to víš, že prodal.
-A dali ti za něj dvacet tisíc?
No to zrovna ne, ale dostal jsem dvě kočky po deseti tisících.
Betynčiny příhody.
Drama Betynčiny přítelkyně Nany. (8.11.2000)
Jistě si vzpomínáte na nedávnou
reportáž o velkém cestování a na to, jak jsme řešili dilemma, co s Betynkou. Podobné dilemma měli před sebou krátce potom naši známí ze Žižkova, páníčkové skvělého voříška Nanynky, o kterém už tu také byla řeč.
Jenže jejich dilemma bylo obtížnější. Nejeli totiž na dva dny na Moravu, ale na čtrnáct dní do zahraničí. A tak se s Nanynkou s těžkým srdcem rozloučili.
Svěřili pejska do dobrých rukou své snachy, kterou Nanynka samozřejmě dobře zná a která se o ni skutečně obětavě starala. Nějaký čas s ní byla na chalupě, kde vše probíhalo k plné spokojenosti, jenže pak přišel návrat do Prahy a velké drama.
Nanynka, až dosud poslušná a spokojená, při vystupování z auta nečekaně vzala dráhu. Nikdo neví proč, možná uviděla někoho, kdo jí připomínal dočasně ztracené páníčky, a vydala se svou smečku hladat. Možná to bylo jinak, ale co je jisté, že na volání nereagovala a vzápětí zmizela v nenávratnu.
Dovedete si jistě představit, co prožívala její dočasná opatrovnice. Hledala ji kde se dalo, procházela okolí, ale bez výsledku. A tak jí nezbylo než strávit doma neklidnou noc a doufat. Co prožívala Nanynka, neví nikdo, ale protože vše se nakonec v dobré obrátilo, víme alespoň částečně, co dělala.
Samozřejmě jen částečně; co prožívala a kudy ve svém zoufalství probíhala, to se už nikdo nedoví. Nakonec ale zalehla někde ve Slezské, ne příliš daleko, ale zdaleka ne blízko domova. A tam si ji všimla hodná paní. Nany totiž bivakovala přímo pod jejím oknem, a když ji tam ta paní opakovaně viděla osamělou a tesknící, pochopila, že je něco v nepořádku, a milé Nanynky se ujala. Nany má naštěstí na obojku jméno a telefon, ovšem aby to nebylo tak jednoduché, je to telefon do bytu, kde v té době nikdo nebyl a na kterém se ozýval pouze zápisník. A tak hodná paní sice nález pejska oznámila, ale Nanynčina opatrovnice se o tom dozvěděla až druhý den, když šla opuštěný byt zkontrolovat. Nany zatím trávila tesknou noc u svých dobrých nálezců.
No, jakmile si Nanynčina dočasná panička vzkaz poslechla, samozřejmě se s nálezci spojila a vše se napravilo, takže legitimní páníčkové už přijeli do pohodové atmosféry klidu a pořádku. Přesto ale dodatečně trpěli představami, co to zvířátko muselo prožívat, a ještě po týdnu, když nám to její panička vyprávěla, nedokázala se ubránit dojetí. A musím říci, že jsme s ní soucítili a tím více jsme byli rádi, že jsme tentokrát Betynku vzali na Moravu s sebou.
Poděkování.
Děkuji tímto panu Ferdovi Šedivákovi, který pravidelně zveřejňuje Betynčiny příběhy souběžně s tím, jak se objevují zde, na stránkách domácích miláčků PETs; navštivte tyto stránky.
Toto jsou stránky, věnované našemu 
miláčkovi, černé pudlince Betynce. Obsahují vyprávění
z jejího života a též její obrázky, ale občas i různé zajímavosti více či méně
související s Betynkou zvlášť a s pejsky vůbec. Vychejí vždy v sobotu (=datum vydání), během týdne budou občas obměňovány (=datum poslední inovace).
Stránku vytvořil a za obsah odpovídá
Pavel Doktor
Počet přístupů na Betynčiny stránky podle WEBovskýho počítadla je nyní
Jistě si vzpomínáte na nedávnou
reportáž o velkém cestování a na to, jak jsme řešili dilemma, co s Betynkou. Podobné dilemma měli před sebou krátce potom naši známí ze Žižkova, páníčkové skvělého voříška Nanynky, o kterém už tu také byla řeč.
Jenže jejich dilemma bylo obtížnější. Nejeli totiž na dva dny na Moravu, ale na čtrnáct dní do zahraničí. A tak se s Nanynkou s těžkým srdcem rozloučili.