To je naše Betynka

Stránky pejsky Betynky

motto: Jiří Šebánek: Psí modlitba		A to je autor těchto stránek.
Podle WEBovskýho počítadla jste    návštěvník Betynčiných stránek od 1.4.2000.

Aktuální Pudloviny Minulé Pudloviny Vtipy o psech flag GBJokes about dogs přehled stránek

Archivní PUDLOVINY

Starší První stránka pejsky Betynky -  Vydání ze dne 25.10.2000
 

O Betynčiných stránkách.  AHOJ. (Slovo ke čtenářům.)  Vtip týdne. Betynčiny příhody. Něco málo odkazů. 

AHOJ!     (Slovo k čtenářům.)

arrow      Milí příznivci pejsků a trpěliví čtenáři stránek Betynčiných!

Vtip týdne.

 25.10.2000:
Inzerát z novin:
Prodám krásného rotvajlera. Žere všechno, miluje malé děti.

Betynčiny příhody.

Jeden den pejsky Betynky.    (25.10.2000)

Tohle je zmenšený obrázek kudrnatého retrívra, o kterém píši v rubrice AHOJ (4 kilo) Tentokrát jsem přeobrázkoval rubriku AHOJ a tak mi snad prominete, že příběh bude bez obrázku. O čem bude? No o tom, co všechno Betynka zažívá na vycházkách, a zejména o jejích společenských stycích. A s tím jedním dnem je to samozřejmě básnická licence; popsané příhody jsou posbírané z více dnů.
Den, jak známo, začíná ráno. Tohle ráno byla s Betynkou má krásná žena Blanka. Betynka chodí ven ráda, o tom jsem už psal nejednou. Ráda je ale i doma. (Ať mi nikdo neříká, že panelákoví psi jsou ubožáci. Jistě, takový husky potřebuje mnoho pohybu, v bytě je mu nejspíš horko, a pokud mu pán neposkytne dostatek možností k plnému vyžití na procházkách a podobně, asi nebude nejspokojenější. Nevěřím ale, že takový venkovský pes, který je takzvaně celý den venku na zahradě, přivázán na řetěze a bez společenských kontaktů, je spokojenější než společenský pudlíček, který má dostatek procházek a v mezičase je doma v kruhu své milované smečky.) A tak také dnes. Betynka vyběhla radostně z domu, poslušně počkala před trafikou, prošla svá oblíbená zákoutí, a pak se rozhodla, že to stačilo a rozběhla se rovnou čarou k domovu. Přirozeně tam byla dřív než panička a začala se po ní netrpělivě ohlížet. Jenže panička, ač se snažila, byla na Betynčin vkus příliš pomalá a tak se milá pejska rozběhla zpátky, popadla vodítko a paničku si pěkně domů přivedla.
V poledne to bylo zase jinak. Neříkám, že následující vyprávění je z téhož dne, ale skutečně vše, o čem teď budete číst, zvládla Bety za jedinou vycházku. To jsme šli spolu a první místo, kam Bety zamířila, byla hospoda. Tedy, restaurace, s krásným jménem U chuďase, což je samostatná přízemní budova, přístupná ze všech stran, s hlavním vchodem obráceným do prostoru před Delvitou, který do jisté míry nahrazuje náměstíčko, a po straně s vchodem do kuchyně, který bývá většinou otevřený. A tam také Bety zamířila a dřív, než jsem k ní doběhl, byla uvnitř a hlavu měla ponořenou do kbelíku s odřezky masa. No, hned jsem jí vynadal a donutil ji kbelík opustit, ale to už ji rozmazlovali mistři kuchyně, nabízeli jí chutné zbytky a pak jí ještě zabalili do ubrousku výslužku, prý na doma.
No, od kuchyně jsem ji odvedl, ale to už byla o kousek dál a panáčkovala u stánku se zeleninou. Náhodný kolemjdoucí se podivoval, co že asi chce, ale vlastník stánku už jí zná jako falešný pětník.   - Tohle chce, vysvětlil pocestnému a rovnou podal Betynce celou mrkev; měli byste vidět, jak v ní zmizela.
Myslíte, že to byl všech společenských kontaktů konec? Ale kdepak. Od stánku jsem ji raději odvedl na vodítku, ale když jsem ji o kousek dál vypustil v domnění, že nebezpečí jsou zažehnána, Betynka vzala dráhu a už jsem ji neviděl. Podle směru úprku jsem si domyslel, že míří do krámku, ve kterém už jednou byla sama nakupovat, ale to už jsem slyšel: Betynka je tady! a když jsem došel ke krámku, už Bety chroupala odřezky salámu, kterými ji přátelští majitelé krámku obšťastňovali. No, divíte se, že ten den odmítala doma obědvat granule?
Jak vidíte, zatím jsem popisoval společenské kontakty mezidruhové, lze říci kynoandroidní. Samozřejmě má Bety i kontakty s příslušníky krve své a svého rodu. Některé pejsky radostně zdraví a honí se s nimi (nejvíce štěňata), některé jen očuchá, jiné ignoruje nebo dokonce letmým vrčnutím odkáže do příslušných mezí, ale je na Proseku jedna fenka, nejmenovaná černá kokršpanělka, se kterou se přímo nesnášejí. Nezačala to Betynka, při jejich prvním setkání to byla španělka, která po ní vyjela (později jsme viděli, že to dělá i jiným psům) a už se rvali. Betynka, ač mírná a lehčí než její soupeřka, nemá ve zvyku před nepřítelem prchat a tak museli zasáhnout jejich lidé. Jenže Betynka si svou nepřítelku pamatuje. Tohoto dne odpoledne šla s paničku, pěkně poslouchala, na zavolání se vracela, a už se obě vraceli domů. Před přechodem panička na dálku zavelela zůstaň!, což Bety akceptovala a Blanka k ní mířila s vodítkem. Jenže v tu chvíli se v dálce ulicí mihl černý stín a Bety, zůstaň nezůstaň, vyrazila vpřed. Ano uhodli jste, byla to kokřice, která ovšem vyrazila rovněž a než se k nim paničky dostaly, byly obě psí dámy v křoví a v sobě. Tentokrát bylo obtížnější je odtrhnout, protože křoví ztěžovalo zásah, ale nakonec se to podařilo, aniž by došlo k větším škodám. Jenže, řekněte mi: opravdu jsou to jen pitbulové a podobnní deklarovaní zápasníci, kdo má nosit košík a být voděn na horolezeckém laně?

Poděkování.
Děkuji tímto panu Ferdovi Šedivákovi, který pravidelně zveřejňuje Betynčiny příběhy souběžně s  tím, jak se objevují zde, na stránkách domácích miláčků PETs; navštivte tyto stránky.

Toto jsou stránky, věnované našemu miláčkovi, černé pudlince Betynce. Obsahují vyprávění z jejího života a též její obrázky, ale občas i různé zajímavosti více či méně související s  Betynkou zvlášť a s pejsky vůbec. Vychejí vždy v sobotu (=datum vydání), během týdne budou občas obměňovány (=datum poslední inovace).
Stránku vytvořil a za obsah odpovídá
Pavel Doktor

Počet přístupů na Betynčiny stránky podle WEBovskýho počítadla je nyní