Podle WEBovskýho počítadla jste
návštěvník Betynčiných stránek od 1.4.2000.
| Aktuální Pudloviny |
Minulé Pudloviny |
Vtipy o psech |
 Jokes about dogs |
přehled stránek |
Archivní PUDLOVINY
Starší První stránka pejsky Betynky -
Vydání ze dne 3.10.2001
O Betynčiných stránkách.
AHOJ. (Slovo ke čtenářům.) Vtip týdne. Betynčiny příhody. Něco málo odkazů.
AHOJ! (Slovo k čtenářům.)
Milí příznivci pejsků a trpěliví čtenáři stránek Betynčiných!
- Času je málo a voda stoupá. Začala nám výuka, leccos je třeba připravit a tak tyto stránky budou trochu stručnější. Na úvod se omlouvám: všechny starší příběhy jsou sice dostupné, ale nevypsal jsem na ně na všechny odkazy. Podrobný obsah Betynčiných stránek o tyto odkazy doplním, můžete je též najít "ručně" na URL www.volny.cz/blanka_pavel/betynka/rrmmddpudl.htm, kde rrmmdd je datum zveřejnění.
- Miláčci tentokrát představili posluchačům spoustu psů "naháčů", čínských a peruánských (jsou ještě mexičtí, ale ti jsou v naší republice jen dva). Opět stáli za vidění; zde uvedu jen dvě zajímavosti a jednu radu. Zajímavosti: víte, že naháči se opalují a musíte je mazat krémem jako lidi? A víte, že jsou i osrstění naháči? (Dokonce v chovu by vždy měl být jeden z rodičů chlupatý.) A rada? Neházejte naháče do kopřiv.
Příště: Slepice a opeřenci.
- Ani pořad "Chcete mě" nebyl bez zajímavosti; tentokrát, krom nabídky, pranýřoval jeden nedobře vedený útulek (Brno).
Vtip týdne.
3.10.2000:
Dvě blechy šetřily a šetřily. Když si našetřily, koupily si vlastního psa.
Betynčiny příhody.
Nebezpečí všedního dne. 3.10.2000
Ne všechno, co může pejska potkat, je jen šťastné a veselé. Naši Betynku naštěstí zatím žádná vážnější nehoda, neřku-li tragédie, nepotkala (držte nám palce do budoucna), ale občas se jí stalo něco, co jí dvakrát příjemné nebylo.
Jedna taková příhoda je staršího data. Skončila dobře, ale v průběhu jsem měl i trochu strach. Posuďte sami:
Bylo to takhle v podvečer, kdy Bety chodí uvázaná, a potkali jsme pejska jozefčíka, také na vodítku. Milí pejsci si padli do oka, začali se očuchávat a dřív než jsme je stačili odvázat, pustili se do honičky. No jo, ale v té předehře se Betynka nějak zamotala do kamarádova vodítka, a tak jezevčík pobíhal a Bety sípěla za ním. Jezevčíkova panička sice držela vodítko, ale zastavit ho nemohla. Kdyby trochu zatáhla, Bety by se ocitla v nezáviděníhodné situaci, takže panička nemohla udělat nic jináho než vodítko pustit. Já jsem měl na vodítku Bety a ještě chvíli jsem ji držel, ovšem zastavit jsem ji také nemohl, dokud by se nezastavil druhý pejsek. I pustil jsem šňůru také a začal jsem honit jejího kamaráda. Naštěstí po krátké chvíli vběhl do domovního vstupu a tam jsem ho chytil a tah smyčky tak povolil, ale stejně mi dalo trochu práce, než jsem jeho vodítko uvolnil natolik, abych ho Betynce mohl sundat. Betynka si jen odkašlala a běhala vesele dál, ale když jsem zpětně o té události přemýšlel (v průběhu akce jsem na to neměl čas), úplně dobře jsem se necítil.
No a převčírem se nám stala příhoda, která měla s touto historkou některé rysy společné, ale její charakter byl spíše komický. To bylo ve dne. Bety pobíhala volně a jednu chvíli přiběhla ke mě a začala povozovat jednu ze svých zábav: skákání na vodítko. Všelijak ho tahala, pouštela ho a zase chytala a přitom ho různě zamotávala: možná tomu nebudete věřit, ale od podobných hrátek máme už delší dobu na vodítku uzel. Tentokrát ovšem zábavu přerušil kolemjdoucí pták. Betynka, jak je jejím zvykem, se za ním vrhla a já jen čekal, kdy se ozve vysoké štěkání, oznamující, že ho zahnala na strom a teď ho vyzývá ke hře. Jenže místo toho se ozvalo jen jedno kviknutí a Bety se zastavila, koukala na mne a já zjistil, že je na vodítku.
Jak to, můžete namítnout, vždyť nebyla přivázaná. To mě ovšem napadlo také a šel jsem obhlédnout situaci. A nastojte: Bety si při svém divočení zavázala do vodítka ucho. A nejen to, když jsem smyčku uvolnil, zjistil jsem, že si zavázala i vodítko do ucha, takže jsem musel pracně a opatrně rozmotávat její dlouhé chlupy. Bety si z toho samozřejmě nic nedělala, prostě se mi s důvěrou svěřila a ani ji nenapadlo, že bych jí snad nedokázal pomoci, ale Blanka mi od té doby před vycházkou připomíná, abych Betynku nevodil za ucho.
Poděkování.
Děkuji tímto panu Ferdovi Šedivákovi, který pravidelně zveřejňuje Betynčiny příběhy souběžně s tím, jak se objevují zde, na stránkách domácích miláčků PETs; navštivte tyto stránky.
Toto jsou stránky, věnované našemu 
miláčkovi, černé pudlince Betynce. Obsahují vyprávění
z jejího života a též její obrázky, ale občas i různé zajímavosti více či méně
související s Betynkou zvlášť a s pejsky vůbec. Vychejí vždy v sobotu (=datum vydání), během týdne budou občas obměňovány (=datum poslední inovace).
Stránku vytvořil a za obsah odpovídá
Pavel Doktor
Počet přístupů na Betynčiny stránky podle WEBovskýho počítadla je nyní
