Podle WEBovskýho počítadla jste
návštěvník Betynčiných stránek od 1.4.2000.
| Aktuální Pudloviny |
Minulé Pudloviny |
Vtipy o psech |
 Jokes about dogs |
přehled stránek |
Archivní PUDLOVINY
Starší První stránka pejsky Betynky -
Vydání ze dne 25.9.2000
O Betynčiných stránkách.
AHOJ. (Slovo ke čtenářům.) Vtip týdne. Betynčiny příhody. Něco málo odkazů.
AHOJ! (Slovo k čtenářům.)
Milí příznivci pejsků a trpěliví čtenáři stránek Betynčiných!
- Jak
mi napsala paní Markéta Strnísková, i ona má pejska stejnozvučného jména jako naše pudlinka. Cituji:
Blahopřeji k tak milému pejskovi. Já mám taky Bettynku, ale hladkosrstou jezevčí paní.
Markéta
Děkuji paní Strnískové za milá slova a protože Betty zatím není nascanovaná, zveřejňuji obrázek jejího manžela. Obrázek v textu má 4 kila, kliknutím na obrázek ho zvětšíte na 300×426 piksel (cca 21 kilo) a pokud Vám to nestačí, stáhněte si 155kB.
- Ve středečním pořadu ČT "Chcete mě" jsem se tentokrát (středa 20.9.) poučil o tom, co obnáší chov severských psů. Samozřejmě potřebují hodně pohybu a v bytě jim může být horko. Věděli jste ale, že aljašští malamuti mají geneticky podmíněnou náchylnost k epilepsii? No a taky jsem se dozvěděl zase něco o ježcích; víte, že ježkovi hrozí velké nebezpečí při práci na zahrádce? On totiž ježek neutíká; matka příroda mu velí schoulit se do klubíčka, což mu pomůže proti jeho přirozeným nepřátelům, ale ne proti kose nebo sekačce. A viděli jste někdy ježka - albína? Ono jich moc není, ale jsou, a v přírodě nemají šanci na přežití.
- A co Miláčci? Tentokrát jste mohli vidět kočky exotické. To je oficiální název plemene, které vzniklo vyšlechtěním z kočky perské a je v Evropě uznáváno někdy od r. 84 (v Americe od r. 72). První hosté, sedmasedmdesátiletý Zdeněk Gorgoňa (nebo Gorgoň?) se synem Zdeňkem, přišli s nedápadnou přepravkou, ze které jako z klobouku vykouzlili 4 rozkošná koťata ze dvou vrhů. Dospelý exot je ovšem o dost větší, kocour dalšího hosta p. Zuzany Maršíčkové měl okolo pěti kilo a vypadal jako pan Werich. Oni tihle exoti mají připosražený čumáček jako ti boxeři z dnešního vtipu týdne a už jako koťata se tváří někdy až smutně (ale nejsou). A když k tomu přidáme paní Olgu Thámovou s jejími kočičkami a vyprávění i rady, které jsme mohli slyšet, stálo to za to. A navíc to nebylo všechno: na závěr přišla ještě jedna "kočička": dvoměsíční lvice ze zoo Ludvíka Berouska, o kterou se máma odmítla starat a tak ji svěřil na vychování známým "jenom do té doby, než začne demolovat byt".
Příští Miláčci budou o naháčích; jak praví text stažený ze stránek TV Prima:
Miláčci 30.9.2000 18:00 (48'):
Zvykli jsme si říkat svým psím kamarádům chlupáči. Jak je to ale v případě, že takový mazlíček srst nemá? Tihle psi se nazývají naháči. Mohou vzbuzovat stejně vřelé reakce jako jejich chlupatí příbuzní? Dnešní pořad vás přesvědčí, že ano. Ve studiu Prima TV se shromáždí kolem dvaceti holých pejsků a štěňat a vy poznáte, že si lásku opravdu zaslouží.
No a byli jste v sobotu na Hagiboru? Já jsem bohužel nemohl, i když bych tam šel rád, ale co se tam dělo, to nám ukáží Maximiláčci dne 3.10.2000 (to je úterý!) v 20:50.
- A na závěr ještě jedno upozornění:
Televize prima hlásí: Tento týden s Honzou Musilem!!!
V pravidelné rubrice stránek TV PRIMA budete mít možnost položit otázku někomu z televize Prima.
Staňte se novinářem a pro začátek se zúčastněte rozhovoru s moderátorem Honzou Musilem.
Dotazy můžete posílat do neděle 1. října.
Otázky a odpovědi budou zveřejněny od 9. října.
e-mail: otazkapro@prima-televize.cz
Vtip týdne.
25.9.2000:
Víte, proč je tak málo boxerů?
Málokterý pes vydrží tu ránu do čenichu.
Betynčiny příhody.
Betynka mlsalka. (25.9.2000)
Nedávno jsem prohlašoval, že jídlo nepatří mezi Betynčiny priotrity. 
To je pravda, ale týká se to jejího "řádného" žrádla, které by jíst měla. Ne že by nám nežrala, zvlášť v poslední době, ale vzpomínám si, že jako štěně měla období, kdy granulky nežrala jinak než z boty. Zato věci, které k základní stravě nepatří, loví jak může. Však nedávno takhle našla šlupku od jitrnice, a když jsem jí její kořist bral, nejen že na mne vrčela a nechtěla ji pustit, ale když jsem zvítězil (přeci jen jsem trochu silnější), tak hned využila mé drobné nepozornosti a než jsem mohl slupku zlikvidovat, vyskočila a zábava mohla začít znovu.
Ostatně, přetahování je její docela oblíbená zábava. Doma to dělává s ponožkou. A tu si vždycky někde ukradne a pak čeká, až si toho někdo všimne. No a potom začíná hra. Páníček volá:"Cos to vzala! Dáš to sem!" a snaží se ponožku sebrat. Betynka pobíhá po pohovce, vrčí a když nakonec (nesmím to moc uspěchat, to by nebyla žádná legrace) ponožku chytnu, drží a nepouští. No, drží: Betynka je takový jemný pejsek a drží jen lehce, aby ponožce neublížila, a tak i já musím tahat jenom lehce a dávat pozor, abych ponožku nesebral moc brzo.
Zato u kořisti, která je k jídlu, to je jiná. Bety nekousne, to ne, ale drží fest a tlamičku jí musím otvírat násilím. Přitom se snaží ještě honem něco užrat.
No a samozřejmě loudí. Naučili jsme ji panáčkovat a Bety během doby zjistila, že je to velmi účinné a hojně tohoto manévru používá.Ta paní na obrázku z ní byla tak nadšená, že jí dala několik kousků svačiny, které doslova utrhla od úst vlastnímu dítěti, nedbajíc na jeho nesmělé protesty. (Neboj se, já ti dám další. ) Při proseckých vycházkách Bety oblézá zelinářské stánky a hledá zrnka vína. A nejen to, jednoho z prodejců si tak ochočila, že jí vždycky dává celou mrkev, a při poslední vycházce tancovala kolem dalšího prodavače (ale pravda, neudělala to bez vyzvání, on jí projevil náklonnost jako první a zcela dobrovolně), až z něj vymámila oříšek, který si původně rozlouskl pro sebe.
Ovšem to, o čem chci psát na konec, to už není loudění a taky za to dostala. To takhle zase začala propátrávat parter jednoho zelinářského pultíku a najednou Blanka vidí, že mele pantem. Milý zelinář si vedle sebe na přepravku odložil misku s obědem a zatímco někoho obsluhoval, Bety se obsloužila sama. No, Blanka ji hned popadla a odtáhla dřív, něž si poškozený něčeho všiml, ale něco asi Bety uhryznout stačila.
(No ale na druhé straně, ono to jídlo skutečně bylo položené tak, že si ho mohla splést s psí nebo kočičí miskou. Jinak očuchává jenom zem a kupříkladu do bas neleze, i když je v nich třeba víno. Takže sice provedla nezdobu a dostala držkovou, ale taková zlomyslnost to zase nebyla.)
Poděkování.
Děkuji tímto panu Ferdovi Šedivákovi, který pravidelně zveřejňuje Betynčiny příběhy souběžně s tím, jak se objevují zde, na stránkách domácích miláčků PETs; navštivte tyto stránky.
Toto jsou stránky, věnované našemu 
miláčkovi, černé pudlince Betynce. Obsahují vyprávění
z jejího života a též její obrázky, ale občas i různé zajímavosti více či méně
související s Betynkou zvlášť a s pejsky vůbec. Vychejí vždy v sobotu (=datum vydání), během týdne budou občas obměňovány (=datum poslední inovace).
Stránku vytvořil a za obsah odpovídá
Pavel Doktor
Počet přístupů na Betynčiny stránky podle WEBovskýho počítadla je nyní
mi napsala paní Markéta Strnísková, i ona má pejska stejnozvučného jména jako naše pudlinka. Cituji:
To je pravda, ale týká se to jejího "řádného" žrádla, které by jíst měla. Ne že by nám nežrala, zvlášť v poslední době, ale vzpomínám si, že jako štěně měla období, kdy granulky nežrala jinak než z boty. Zato věci, které k základní stravě nepatří, loví jak může. Však nedávno takhle našla šlupku od jitrnice, a když jsem jí její kořist bral, nejen že na mne vrčela a nechtěla ji pustit, ale když jsem zvítězil (přeci jen jsem trochu silnější), tak hned využila mé drobné nepozornosti a než jsem mohl slupku zlikvidovat, vyskočila a zábava mohla začít znovu.