To je naše Betynka

Stránky pejsky Betynky

motto: Jiří Šebánek: Psí modlitba
A to je autor těchto stránek.
Podle WEBovskýho počítadla jste    návštěvník Betynčiných stránek od 1.4.2000.

Aktuální Pudloviny Minulé Pudloviny Vtipy o psech flag GBJokes about dogs přehled stránek

Archivní PUDLOVINY

Starší První stránka pejsky Betynky -  Vydání ze dne 11.9.2000
 

O Betynčiných stránkách.  AHOJ. (Slovo ke čtenářům.)  Vtip týdne. Betynčiny příhody. Něco málo odkazů. 

AHOJ!     (Slovo k čtenářům.)

arrow      Milí příznivci pejsků a trpěliví čtenáři stránek Betynčiných!

Vtip týdne.

10.9.2000:
Šli dva ožralkové z hospody a najednou jeden z nich povídá:
-Ty, Pepo, něco ti střelim, chceš?
-No a co by to jako mělo být?
Ořechovou ložnici, za pětset.
-To myslíš vážně?
-No jako že se Franta menuju.
Tak si plácli, Franta vede kamaráda k sobě domů, v zahradě kopne do psí boudy a volá:
-Vstávej, Ořechu, prodal sem ti ložnici.
(Tento vtip je obtížně přeložitelnou slovní hříčkou. V  anglické versi proto uvádím úplně jiný vtip, který je pro změnu založen na slovní hříčce v angličtině.)

Betynčiny příhody.

Zase ti ježci   (11.9.2000)

Bety vyčuchala ježkaDnešní vyprávění začnu několika drobnými příhodami z Betynčiných vycházek.
Takovou drobnost, jaká se mi přihodila předevčírem, uvedu jen tak na okraj, spíš jako modelovou situaci. To jsme potkali kníračku, taky černou jako naše Bety a asi stejně velkou. S Betynou se znají, jako většina psů tady v okolí, a někdy se kamarádí, jindy se jen tak minou. Tentokrát si holky asi měly co říci a tak se očuchaly a pak se začaly tak trochu honit. A protože byly obě na vodítku, nejdříve jsem musel podvlékat Betynčino vodítko a přendavat ho z ruky do ruky a pak jsem měl co dělat, aby mi kníračka svým vodítkem nepodrazila nohy.Však to jistě taky znáte.
To víc jsem prožíval nedávnou ranní příhodu. Při první vycházce dne totiž chodíme s Betynkou do trafiky pro noviny. Bety je v téhle době a na tomto místě obvykle odvázaná, ale před trafikou ji nechávám čekat a většinou (nebo alespoň někdy) to i dodrží. Pravda, někdy to nevydrží a vleze ze mnou dovnitř, ale pokud jí předem řeknu zůstaň!, rozhodně mi neuteče. Tentokrát jsem ale viděl, že má právě nějaké konsultace s kolemjdoucím josefčíkem a na pokyn jsem zapomněl. No a když jsem vyšel s novinami ven, Bety nikde.
Takhle ex post si uvědomuji, že jí nemám co vyčítat. Koneckonců jsem to byl já, kdo bez varování zmizel, a dost možná mě sama nervózně hledala; s tím ostatně máme své zkušenosti. Nicméně v daném okamžiku jsem byl poněkud nejistý já. Na Betynku jsem pískal, volal, ale nikde se neobjevovala. A tak jsem se vydal po jedné z obvyklých tras, i když opatrně, abych Betynku nezmátl ještě více, kdyby se snad vrátila na místo, kde mě viděla naposledy.
Začal jsem tím, že jsem obešel trafiku a nahlédl za roh, kam často chodíváme jen tak procházkou a občas i do malého krámku, vybudovaného z bývalé kočárkárny. V tom krámku Betynku znají a mají ji velice v oblibě. I Betynka do krámku chodí ráda; ona chodí ráda i k veterináři, a tady navíc dostává takové lahůdky jako odřezky šunky. I pomyslel jsem si, že by mohla jít tam. A taky ano: před krámkem stál muž a volal na mne: Tady je! Milá Betynka šla z dišperace nakupovat.
O Betynčině zálibě v hledání ježků jsem už psal. Opět se projevila tenhle týden při jedné večerní vycházce.
Ve večerních hodinách chodívá Bety na provázku. Betynka není Bart a nemusím ji vodit na horolezeckém laně, ale zato je (skoro) úplně černá, večer není téměř vidět a už vůbec není vidět, jestli náhodou něco nežere. I tentokrát vyšla z domu přivázaná. Hned přede dveřmi nasadila sprint a táhla mě vší silou (a že to umí) vpřed. Po nějakých sto metrech odbočila z cestičky a vrhla se doprostřed louky rovnou k ježkovi, kterého já uviděl až na poslední chvíli. Čuchla k němu a rovnou běžela přes cestu k druhému ježkovi. Teprve když i toho zvizitýrovala, mohli jsme pokračovat dál. A aby se to nepletlo, cestou domů vyčuchala v těchto místech ješte ježka třetího. {Ale možná to byl jeden z těch dvou výše zmíněných.)
No, původně jsem tohle povídání zamýšlel jen jako vstup k historce o tom, jak jsme si přinesli ježka domů, ale ono mi to tak pěkně nabobtnalo, že pro dnešek skončím. A na příběh zachráněného ježka se můžete těšit za týden.

Poděkování.
Děkuji tímto panu Ferdovi Šedivákovi, který pravidelně zveřejňuje Betynčiny příběhy souběžně s  tím, jak se objevují zde, na stránkách domácích miláčků PETs; navštivte tyto stránky.


Toto jsou stránky, věnované našemu miláčkovi, černé pudlince Betynce. Obsahují vyprávění z jejího života a též její obrázky, ale občas i různé zajímavosti více či méně související s  Betynkou zvlášť a s pejsky vůbec. Vychejí vždy v sobotu (=datum vydání), během týdne budou občas obměňovány (=datum poslední inovace).
Stránku vytvořil a za obsah odpovídá
Pavel Doktor


Počet přístupů na Betynčiny stránky podle WEBovskýho počítadla je nyní