Stránky pejsky Betynky

motto: Jiří Šebánek: Psí modlitba

Podle WEBovskýho počítadla jste

návštěvník Betynčiných stránek od 1.4.2000.

Aktuální Pudloviny

Minulé Pudloviny

Vtipy o psech

Jokes about dogs

přehled stránek

Archivní PUDLOVINY

Starší První stránka pejsky Betynky - Vydání ze dne 27.8.2000

O Betynčiných stránkách. AHOJ. (Slovo ke čtenářům.) Vtip týdne. Betynčiny příhody. Něco málo odkazů.

AHOJ! (Slovo k čtenářům.)

Milí příznivci pejsků a trpěliví čtenáři stránek Betynčiných!
Minule jsem Vás naladil na ukázku z posledního čísla časopisu Patron. Mezitím už nejde o číslo poslední, ale protože jsem plné znění té ukázky dal na WEB trochu se zpožděním, ponechávám zde živý odkaz; přečtěte si ho, stojí za to.
Minule jsem se také zmiňoval o krásném okolí Hašlerovy chaty, kde jsme s Betynkou trávili krásný týden, a zejména o blízké křížové cestě. Dnes přináším pár obrázků; další ještě zpracovávám a budu jimi postupně příslušný odkaz doplňovat. A ve vyprávění o Betynce tak trochu navážu na minulý příběh historkou, o níž jsem se minule zmiňoval. Také k tomuto vyprávění přinesu později další obrázky. Dnes používám ilustrační obrázek pejsky Jessicy Noire ze série, kterou nakreslila její dvanáctiletá panička Michalka. (Není to tak úplně od věci, i o Jessice bude zmínka.) Někdy v blízké budoucnosti přinesu tuto serii celou.
A co nového v televizi? Miláčky jsem tentokrát nesledoval, jen jsem zaregistroval koníčky (opravdové, ne hobby) jako hosty studia. A pořad "Chcete mě?" přinášel tentokrát - krom obvyklé nabídky zvířátek z útulků - krátký úvod věnovaný zvláštnostem jednotlivých plemen. Tentokrát pan Srstka hovořil o problematice bojových psů, takže poslední vtip týdne je stále aktuální. Ostatně, s panem Srstkou přinesl zajímavý rozhovor časopis SAZKA z 25.7.2000, a protože se přímo váže k uvedenému pořadu, přináším Vám ho. A jedna důležitá informace: od září t.r. bude premiéra pořadu "Chcete mě" vždy ve středu v 18°° na ČT 1.

Vtip týdne.

27.8.2000:
Víte, kdy eskymák řekne, že doopravdy mrzne?
Když se mu v zatáčce zlomí pes.

Betynčiny příhody.

Betynka se učí plavat (27.8.2000)

Jak už víte, naše Bety není žádný cestovatelský zajíc. Minule jsem Vám slíbil historku z pensionu Ráj a dnes jsem si řekl -kdy, když ne teď. A tak tady tu historku máte.
Výše zmíněný pension je ubytovací zařízení zbudované ve zdech patřících původně statku, v polích blízko Holan na Českolipsku, a patří k oněm dogsfriendly hotelům, které od jisté doby výhradně vyhledáváme.

Po pravdě, byl to první takový podnik, který jsme navštívili s Betynkou, bylo to v létě 1998. Jak už jsem řekl, ležel uprostřed polí daleko od nejbližší vsi, pod okrajem lesa

a dokonce i od silnice si udržoval odstup. Patřila k němu veliká zahrada, spíše louka, zvedající se na mírně zvlněném terénu od potoka. V nejvyšším místě louky, blízko hlavní budovy, byl zahlouben bazén - ne velký, ale také ne malý. A ten se stal svědkem první a zatím poslední Betynčiny plavecké exhibice.
   Jak jsem právě napsal, pro nás to byla první zkušenost s vlastním pejskem v hotelu, no a pro Betynku to byla první zkušenost s delším pobytem mimo domov vůbec. Je třeba říci, že to brala sportovně a s nadšením. Už cesta stála za to, a na místě samém ji čekala spousta nových zážitků a zkušeností. Jen tak mimochodem se tam naučila štěkat. Doma jsme si skoro mysleli, že snad nikdy štěkat nebude, ale tady nás vyvedla z omylu. Totižto pension sám byl o samotě, ale navštívili jsme s Betynkou i blízké obce (například sousední Litice či právě Holany se známými rybníky) a znáte to: průchod vesnicí, to je štafeta štěkotu, předávaná od domku k domku. A Bety se poučila. Stále sice patří spíše k tišším pejskům, ale když má co říci, štěká někdy tak, že se až zalyká.
  I jiné novinky ji v tom krásném ráji zaujaly. Okolní pole byla plná myších děr a Bety byla stále jako ten Čapkův zahradník, který je na jaře nahoře zakončen zadkem. Nos měla věčně někde v zemi, dokonce i když dělala loužičku; říkal jsem jí, že čte na záchodě. No a po rajské louce se nadšeně proháněla zběsilým tempem. A při tom se právě zblízka seznámila s vodou.
   Pudli jsou původem vodní psi, určení k lovu kachen, jak prozrazuje i jejich francouzské jméno caniche (canard = kachna). Řada z nich také vodu zbožňuje, ale Betynka se kupříkladu loužím vždy opatrně vyhýbala a jezírka a vodní příkopy u nás na Proseku obcházela sice zvědavě, ale bez snahy prozkoumat je blíže. Také jsem si myslel, že každý pes umí od narození plavet, ale dnes už si nejsem tak jist. Ne kvůli Betynce, ale kvůli Jessice. Tu když její panička chtěla učit plavat a hodila ji do rybníka, se zlou se potázala. Jessika zahučela pod hladinu a panička se za ní vrhala v šatech. (Nemyslete si ale, že je Jessica nějaké nemehlo; umí zase mnoho jiných věcí.) Jenže to jsem v době popisovaného příběhu ještě nevěděl.
Ne tak Betynka. Její hydrostory začala nevinně - radostným pobíháním po louce. Běhala sem, běhala tam, a pak se rozběhla od kraje louky k domu. Pamatujete si ještě, že terén louky byl poněkud nerovný? Tak Bety po něm běžela vzhůru od potoka, a protože je malá, neviděla překvapení, které ji čekalo na vrcholu. Tedy neviděla; na poslední chvíli samozřejmě bazén zahlédla, ale zkuste zabrzdit dělovou kouli.
V takovém okamžiku by se každý pejsek zachoval podle svého. Pejsek labrador by se nejspíš do vody radostně vrhl. (Slyšeli jste, že s labradorem se nemůžete chodit koupat, protože vás pořád zachraňuje?) Ustrašený pejsek by se možná pokusil tu únikovou rychlost ubrzdit. Betynka s vodou dosud blízkou zkušenost neměla, ale je skokan, jak už víte. A tak se odrazila a pokusila se bazén přeskočit. Jenže bazén byl sice nevelký, ale taky nemalý a prudké smrštění flexorů zaneslo Bety právě doprostředka. Betynka se prokázala duchapřítomnost, začala zuřivě hrabat čubičku a než jsme mohli cokoliv podniknout, drápala se na břeh. A co si z té příhody odnesla?
Neřekl bych, že z ní měla nějaké trauma. Na břehu se otřepala a vesele běhala dál. Ovšem láskou k plavání nezahořela a přes svůj dávný rodokmen už to víckrát nezkusila.

Poděkování.
Děkuji tímto panu Ferdovi Šedivákovi, který pravidelně zveřejňuje Betynčiny příběhy souběžně s tím, jak se objevují zde, na stránkách domácích miláčků PETs; navštivte tyto stránky.

Toto jsou stránky, věnované našemu miláčkovi, černé pudlince Betynce. Obsahují vyprávění z jejího života a též její obrázky, ale občas i různé zajímavosti více či méně související s Betynkou zvlášť a s pejsky vůbec. Vychejí vždy v sobotu (=datum vydání), během týdne budou občas obměňovány (=datum poslední inovace).
Stránku vytvořil a za obsah odpovídá
Pavel Doktor

Počet přístupů na Betynčiny stránky podle WEBovskýho počítadla je nyní