Podle WEBovskýho počítadla jste   
návštěvník Betynčiných stránek od 1.4.2000.
| Aktuální Pudloviny |
Minulé Pudloviny |
Vtipy o psech |
Jokes about dogs |
přehled stránek |
Archivní PUDLOVINY
Starší První stránka pejsky Betynky -
Vydání ze dne 31.7. - 3.8.2000
O Betynčiných stránkách.
AHOJ. (Slovo ke čtenářům.) Vtip týdne. Betynčiny příhody. Něco málo odkazů.
AHOJ! (Slovo k čtenářům.)
Milí příznivci pejsků a trpěliví čtenáři stránek Betynčiných!
Po čtrnácti dnech jsem opět zde; omluvte prosím prodlevu způsobenou pobytem mimo Prahu. V novém vydání najdete tentokrát dva vtipy, nové vyprávění přináším až v pátek. S příští obnovou Betynčiných stránek pak nepřijdu o nejbližším víkendu, ale až v prostřed příštího týdne.
V době mimopražského pobytu jsem shlédl dvakrát Miláčky na Primě. V době prázdnin se Prima vrací k starším již dříve vysílaným pořadům . Tak minule jste mohli shlédnout Fanánka s jeho dobrmanem a další hosty z této oblasti v repríze z loňského roku. Pod vedením Honzy Musila šlo o pořad zajímavý, který zároveň pěkně ukazoval posun v koncepci Miláčků - já bych to charakterisoval "od známých osobností s jejich miláčky k zajímavým miláčkům s jejich páníčky".
Sledujte též pořad ČTV "Chcete mne?" Již jsem se o něm zmiňoval minule. Tentokrát jste se mohli dozvědet i adresu internetovské stránky psího útulku v Karlových Varech.
Vtip týdne.
31.7.2000:
Minulý týden zde nebyl žádný nový vtip, a proto dnes přináším dva:
Slepec vstoupil se svým vodicím psem do baru. Tam psa zvedl a točil s ním kolem dokola nad hlavou.
Barman vyskočí a ptá se: "Člověče, co to k sakru děláte?"
"Jen se rozhlížím," odpoví slepec.
-Mami, tohle maso mi nechutná. Můžu ho dát našemu psovi?
-Ne, miláčku, tohle je náš pes.
Betynčiny příhody.
Betynka chalupářka. (3.8.2000).
Minulých čtrnáct dní jsme byli s Betynkou na chalupě. O tom a o jejích starších pobytech tamtéž bude toto vyprávění.
Bety nebyla na chalupě poprvé, a i v těchto vyprávěních byla již o tom zmínka. Býváme tam totiž každoročně s vnoučaty (dnes už docela velkými) a s jejich psy.
Naši mladí mají totiž hned dva psy. Jeden je mohutný flanderský bovier jménem Gero, který odstraší každého nezvaného návštěvníka; ostatně hlavně proto si ho pořizovali. Ten druhý pes, to je pejska vnučky Michalky, rovněž černá pudlinka jako naše, se vznešeným jménem Jessica Noire.
Poprvé byla Betynka na chalupě ještě jako docela malé štěně, které si z mohutného Gerouše dělalo legraci. Když se honili, buďto ho zmátla prudkými kličkami tak, že jen supěl, nebo podběhla pod židlí či se schovala pod auto a Gerouš byl nahraný. V tom jí ostatně zdatně sekundovala jen o něco mladší Jessica.
O vztazích těch dvou pudlinek by se dalo vyprávět dlouho. Každá z nich má jinou povahu. Betynka měla tři sourozence a později u nás doma nepoznala žádný velký rozruch. Nevím, jestli je to tím, ale má povahu spíše mírnější; je hravá, honí se s pejsky a vesele vítá přátele, ale všeho s mírou. Naproti tomu Jessica pochází z chovné stanice a měla kolem sebe vždy velkou smečku, a chování má daleko divočejší. Když třeba s ní přišli mladí poprvé k nám na návštěvu, prohnala se bytem jako kulový blesk, sebrala Betynce hračku a Betynka si zalezla do košíku, který používá jen jako trucovnu, a jen koukala. Nemyslete si ale, že je Bety nějaká bačkora; prostě má jiné priority a například žrádlo k nim nepatří. To bylo krásně vidět letos na chalupě, když sice klidně nechala Jessicu žrát její granule, ale když chtěla Jessica vyskočit na gauč, kde měla Bety svůj polštářek, tvrdě na ni Bety vrčela a ve hře na pána hradu byla vždy úspěšným obráncem. Jinou ukázkou rozdílnosti povah byla zkušenost, kterou jsme udělali, když jsme (to bylo loni) vyjeli do města Jičína bez psů, a oba psíky jsme zavřeli doma, každého v jiné půlce chalupy. Bety sice koukala z okna a volala nás, ale posléze se zřejmě uklidnila a po návratu nás vítala radostně, ale celkem v klidu. Ne tak Jessica. Co přesně dělala po našem odjezdu, samozřejmě nevíme, ale po návratu byly v její půlce chalupy strhané všechny záclony.
Na závěr jedna příhoda z dřívějška, o které jsem se již zmiňoval dříve.
To bylo vlastně naše první zkušenost toho druhu. Má žena Blanka chtěla odjet autem do krámku do sousední vesnice a nechat pejsky i s rodinou doma. Betynka by s tím ovšem nesouhlasila a tak jsme ji na dobu otevírání vrat zahnali do chalupy. Tu jsme pečlivě zavřeli, leč běda - zapoměli jsme na okno. A milá Betynka, když nemohla ven dveřmi, vběhla do pokoje, vyskočila na gauč a odtud se snadno dostala do okna. To okno je dost vysoko nad zemí, dobrého půltřetího metru. Betynku to ovšem neodradilo a začala se soukat ven. Nejprve asi chtěla vylézt, leč přední packy ji sklouzly . Bety ovšem neztratila duchapřítomnost, v poslední chvíli se odrazila a mohutným skokem dopadla přímo před auto. Naštěstí tak přeskočila schody a dopadla do trávy. Trochu jsme se lekli, ale ona se jen otřepala a už se drala do vozu. No uznejte, že po tomhle jsme ji nemohli zklamat. A tak jsme se vydali na nákup s manželkou oba a Bety jsme přibrali ssebou.

Poděkování.
Děkuji tímto panu Ferdovi Šedivákovi, který pravidelně zveřejňuje Betynčiny příběhy souběžně s tím, jak se objevují zde, na stránkách domácích miláčků PETs; navštivte tyto stránky.
Toto jsou stránky, věnované našemu
miláčkovi, černé pudlince Betynce. Obsahují vyprávění
z jejího života a též její obrázky, ale občas i různé zajímavosti více či méně
související s Betynkou zvlášť a s pejsky vůbec. Vychejí vždy v sobotu (=datum vydání), během týdne budou občas obměňovány (=datum poslední inovace).
Stránku vytvořil a za obsah odpovídá
Pavel Doktor
Počet přístupů na Betynčiny stránky podle WEBovskýho počítadla je nyní