Podle WEBovskýho počítadla jste
návštěvník Betynčiných stránek od 1.4.2000.
| Aktuální Pudloviny |
Minulé Pudloviny |
Vtipy o psech |
 Jokes about dogs |
přehled stránek |
Archivní PUDLOVINY
Starší První stránka pejsky Betynky -
Vydání ze dne 15.7.2000
O Betynčiných stránkách.
AHOJ. (Slovo ke čtenářům.) Vtip týdne. Betynčiny příhody. Něco málo odkazů.
AHOJ! (Slovo k čtenářům.)
Milí příznivci pejsků a trpěliví čtenáři stránek Betynčiných!
Tentokrát budou inovace stránek trochu chudší; navíc další obměnu dodám až za čtrnáct dní, tedy cca 30. -31.7.Pro nedostatek času bude tentokrát nové vyprávění krátké a bez obrázků. Proto ponechávám na této stránce i vyprávění minulé, nicméně jako obvykle připojuji nový vtip, jehož anglická verse je na stránce JOKES.
A ještě se krátce vrátím k sobotním Miláčkům na Primě. Jak jsme psal minule,
téma bylo: Honza Musil v zajetí dravců. Byla to sice repríza, ale mohutný orel skalní a další dravci za podívanou stáli a od sokolníků jste se opět mohli dozvědět spoustu zajímavostí, jako jak dlouho žije orel, proč je u dravců samička větší než samec, nebo třeba to, že orel mívá dvě mládďata, ale to mladší je "rezervní" pro případ, že jeho starší sourozenec nepřežije.
Vtip týdne.
15.7.2000:
Kniha je mimo psa nejlepším přítelem člověka. Uvnitř psa je na čtení příliš tma.
Groucho Marx
Betynčiny příhody.
Co si psi pamatují. (15.7.2000)
Pamatují si hodně. To nám Betynka předvedla už jako štěně. když na vycházce objevila něco zajímavého, co si chtěla mermomocí vzít domů. (V těch batolecích dobách to byly nejčastěji plechovky od piva, které ji nesmírně fascinovaly.) Jindy nevěděla, kde bydlí. Na oznámení, že jdeme domů. pobíhala všemi směry, jen ne tím správným, a v nejlepším případě, když už jsme byli v naší ulici, alespoň očichavala jeden vchod za druhým a tázavě se dívala: -Tady to není? A Tady taky ne? Když ale ulovila kořist, hned nabrala směr a hnala se domů nejkratší cestou, i když jsme předtím chodili všelijak. Na tohle jsem si vzpomněl, když jsme nedávno zašli opět všichni tři na decku. Cestou, kousek od vinaře, jsme museli naši pejsku násilím odtrhnout od kolečka salámu, které někdo vytrousil na zem. Jedno si stejně ulovila, ale od druhého jsme ji odtáhli na vodítku. U vinaře jsme ji opět odvázali a zatím, co jsme popíjeli, Betynka očuchávala okolí. Ale nemyslete si, že zapomněla. To čuchání byly jen krycí manévr. Když dostatečně ukolébala naši pozornost, šup a utíkala na místo původního nálezu.
S jejími pamatovacími schopnostmi souvisí i jedna trochu kuriosní příhoda. To si Betynka našla šišku, kterou si chtěla vzít domů, jenže při nastupování do výtahu ji upustila přede dveřmi. Toho využila Blanka, kterou právě Bety venčila, Betynu vtáhla dovnitř a dveře honem zavřela. Jenže Bety se nedala. V našem patře honem vyběhla a jala se šíšku shánět tady; vždyť přece byla přede dveřmi?! Když ni to Blanka vyprávěla, nemohl jsem si nevzpomenout na historii Betynčina bloudění.
A nakonec přidám historku, která s Betynkou vlastně souvicí jen nepřímo. To byly venku opět spolu dámy, když potkaly dobromyslného dogáka Jakuba, Betynčina přítele už od štěněcích dob. Tedy panička ho potkala, Betynka byla zrovna někde za rohem. Ale Jakub si snad pamatoval, že panička patří k Betynce, rozběhl se k paničce a pak se začel rozhlížet, kdeže má pejsku. Pravda, tady to ovšem mohlo být jinak Třeba si souvislosti nepamatoval či nedal dohromady, ale ucítil u paničky Betynčin pach. Co myslíte? Napište mi svůj názor.
Příchod ředitelky domácnosti. (9.7.2000)
V příštích dnech bude mít Betynka výpůlročí: ve čtvrtek 13.7. jí bude dvaapůl roku.
Je to už také nějaký ten týden, co se snažím čtenáře (a možná hlavně sebe) bavit vyprávěním jejích příhod.Přišel čas povědět něco o tom, jak k nám ten tvoreček, který změnil chod naší domácnosti k obrazu svému, vůbec přišel.
Nebudu začínat od starých Římanů, ale ani nebudu probírat vývoj naší touhy po štěněti. Začnu tím, že naše představy nabyly konkrétní 
podoby, když nám známí nabídli někdy v budoucnosti plánované štěně a my na tuto smlouvu o smlouvě budoucí kývli. Když se později ukázalo, že žádná štěňata nebudou, byli jsme již pevně rozhodnuti pejska si opatřit a začali jsme vybírat podle inserátů. Prozkoumali jsme jich více a nakonec jsme se vydali na Barandov za černou pudlinkou.
První překvapení nás čekalo, když jsme potkali páníčka na vycházce s maminkou a ta byla hnědá. Nicméně byla to velmi hezká a sympatická pudlinka a její čtyři potomci byli černí po tatínkovi. Tři kluci byli už zadaní, ale my jsme chtěli holčičku a jediná slečna z vrhu, jménem Bety, byla ještě volná.Páníček (chovatel) nám je všechny ukázal v domácím prostředí. V ohrádce jsme viděli živý chumel. Sourozenci se kočkovali (nebo pejskovali?) a ač z nich byla Betynka nejmenší, měla vrch. Když páníček malé tvorečky vypustil, byla to ona, kdo se vydal na výzvědy, a hbitě vlezla páníčkovy do boty. Zkrátka jsme si ji zamilovali a hned jsme domluvili,že se pro ni za čtrnáct dní zastavíme.
Když tedy byla Betynka dost velká, aby mohla od maminky, odvezli jsme si ji v tašce domů a ubytovali v košíku. Přesněji nabídli jsme jí dva Jeden větší, který ji (občas) slouží dodnes, a jeden malý, štěněcí. Ten větší vidíte na obrázku? v tom menším spala v noci u postele spřitištěná k ruce nového páníčka, alespoň první den. Se svou původní smečkou se sice rozloučila statečně a cestou k nám se tvářila zvědavě a zvídavě, ale první noc bez maminky a brášků není peříčko.
V dalších dnech už si Betynka rychle zvykla. O první návštěvě u veterináře už jsem psal na jiném místě. I u nás doma se brzy zabydlela. Pokud jsme byli doma, měla přístup všude. Samotnou jsme ji dlouho nenechávali, ale někdy to přece bylo nezbytné. To jsme si pak netroufli nechat jí k disposici celý otevřený terén, ale také nám bylo líto nechat ji zavřenou v prázdné předsíni bez oken, jen s prosklenými dveřmi. A tak jsme si vymysleli geniální řešení.Na obrázku Betynky v jejím koutku pod stolem (na něm ovšem už je trochu starší než v době, o které píšu) vidíte výklenek, v němž stůl stojí. Výklenek je částečně vymezen zdí a prodloužen přistavenou skříňkou, v pozadí jsou dveře do předsíně. Tak tenhle výklenek jsme se rozhodli po dobu naší nepřítomnosti uzavřít ze strany pokoje posuvnou příčkou z vysazených dveří od skříně, ještě zvýšenou skoro metr vysokou deskou z překližky (v levém rohu obrázku jí vidíte kousek vykukovat) a nechat otevřené pouze dveře do předsíně. Tak bude mít Betynka - mysleli jsme si - více místa, dost světla, a ač bude její pohyb omezen na bezpečný prostor, bude mít dost zajímavých podnětů alespoň visuálních. Jenže to neznáte Hadimršku (pardon Betynku). Podněty z velkého světa ji nesmírně přitahovaly a jakmile jsme příčku zasunuli, ona ji začala zdolávat. Všelijak jsem ji tedy zvyšoval různými přistavenými deskami, a když jsme si byli už jisti, že tuhle výšku nepřekoná, opustili jsem spokojeně byt. A když jsme se vrátili, hádejte, co jsme našli? Předsíň prázdná, na stolku cukřenka se shozeným víkem, cukr rozsypaný okolo ní a v křesle vedle stolku vítězně seděla Betynka s čumáčkem bílým od cukru.
Poděkování.
Děkuji tímto panu Ferdovi Šedivákovi, který pravidelně zveřejňuje Betynčiny příběhy souběžně s tím, jak se objevují zde, na stránkách domácích miláčků PETs; navštivte tyto stránky.
Toto jsou stránky, věnované našemu 
miláčkovi, černé pudlince Betynce. Obsahují vyprávění
z jejího života a též její obrázky, ale občas i různé zajímavosti více či méně
související s Betynkou zvlášť a s pejsky vůbec. Vychejí vždy v sobotu (=datum vydání), během týdne budou občas obměňovány (=datum poslední inovace).
Stránku vytvořil a za obsah odpovídá
Pavel Doktor
Počet přístupů na Betynčiny stránky podle WEBovskýho počítadla je nyní
podoby, když nám známí nabídli někdy v budoucnosti plánované štěně a my na tuto smlouvu o smlouvě budoucí kývli. Když se později ukázalo, že žádná štěňata nebudou, byli jsme již pevně rozhodnuti pejska si opatřit a začali jsme vybírat podle inserátů. Prozkoumali jsme jich více a nakonec jsme se vydali na Barandov za černou pudlinkou.