| Pudloviny |
Vtipy o psech |
Jokes about dogs |
archivní stránka |
přehled stránek |
Archivní PUDLOVINY
Starší První stránka pejsky Betynky -
Vydání ze dne 2.7.2000
O Betynčiných stránkách.
AHOJ. (Slovo ke čtenářům.) Vtip týdne. Betynčiny příhody. Něco málo odkazů.
AHOJ! (Slovo k čtenářům.)
Milí příznivci pejsků a trpěliví čtenáři stránek Betynčiných!
Co je nového na Betynčiných stránkách a mimo ně?
- Provedl jsem některé úpravy vzhledu v naději, že stránky zpřehledním. Napište mi svůj názor.
- V sobotním pořadu Miláčci televize Prima se divák dozvěděl leccos zajímavého o hadech očima ochránců a obětí. Příště (v sobotu 8.6. v 18°°) budou Miláčci věnováni vodicím psům.
- Chcete dostávat peníze za čtení majlů? Klikněte zde.
2.7.2000:
Přijde muž k řediteli cirkusu nabídnout své číslo.
-Vystupuji se psem a s kanárkem. Pes jezdí kolem manéže na kole, na hlavě mu sedí kanárek a zpívá "Ovčáci, čtveráci".
-To není možné, podivuje se ředitel. -V tom musí být nějaký trik.
-Ovšem že je to trik, vysvětluje muž. Ten kanárek vůbec neumí zpívat. Ten pes je břichomluvec.
Betynčiny příhody.
Betynka nám dohárala. (2.7.2000)
(Betynka nám hárala, díl druhý.)
Minule jsem psal o tom, jak jsme s Betynkou snášeli její dny, ale ne ty nejkritičtější. Opět cituji pana doktora Skalku: (když nastane ovulace...) shromáždění psi znásobí svou vynalézavost, aby sek ní (k fence) dostali. Také chovatel zvýší svou ostražitost, neboť nastává kritické období, dvou, maximálně čtyř dnů. Fena se důvěrnostem nebrání, naopak nadbíhá i těm nejošklivějším nápadníkům. (Mimochodem, víte, že pes má v penisu kost?)
Tak v téhle době zesílené ostražitosti nejen že Betynka chodila stále na vodítku, ale páníčkové chodili s proutkem v ruce.
Už jsem ovšem naznačil, že v době posledního hárání jsme byli ochotni šikovného pejska Betynce dovolit. Jeden takový se i našel, pudlíček asi její velikosti, také černý, který se k ní zkušeně měl. Batynka ovšem tak zkušená nebyla a zdálo se, že to bere jako obvyklé honičky. Protože se venku našlo spoustu psích kibiců, kteří by se rádi přidali, vzali jsme dokonce oba pejsky k nám domů. A to byla možná ta chyba.Odborníci říkají, že fenka by měla jít za psem do jeho území, kde se psík cítí jistěji než ona. Takhle vše skončilo tím, že nám ženich označkoval nábytek, ale ač se snažil, nevěstu nepřesvědčil. No, možná že jsme také netrefili tu správnou dobu. Jak opět píše pan doktor Skalka: Ideální je mít fenu s vybraným psem pohromadě celou druhou polovinu hárání. No ale Betynka je mladičká a tak se snad štěňátek dočká(me).
Jestli si ale myslíte, že konec hárání je konec mimořádných situací, tak se mýlíte. Tentokrát ocituji pro změnu knihu Encyklopedie psů, jejíž autor dr. Bruce Folge píše: Ať fena je či není březí, vchází do stadia dvouměsíční pohlavní aktivity. Poté, co byla z vaječníků uvolněna vajíčka, začne se vytvářet hormon progesteron, který způsobuje řadu změn včetně tvorby mléka. Když se to poprvé stalo Betynce, dost nás to vyplašilo a radili jsme se i s naším panem doktorem. Ten nás uklidnil s tím, že jde o jev přirozený (víte o tom, že díky němu se ve smečce o část štěňat mohou starat "kojné"?),
ale když laktace byla hodně výrazná a nepřestávala, dal nám lék na její utlumení. Pak jsme si to prožili ještě (zatím) dvakrát, ale to už jsme byli "zkušení" a neztráceli jsme hlavu.
Tak a to už je vše?! Ale kdepak. Se změnami těla jdou ruku v ruce též posuvy v duši.
Teď zdánlivě trochu odbočím. Jako každý pejsek má Betynka své hračky. Jako štěně měla v oblibě malý barevný míček, který vidíte na obrázku. Byl správně těžký a měla ho tak právě do hubičky, ale pak se ztratil. Bety pak svou přízeň rozdělovala mezi jiné hračky (v oblibě měla například PET lahve od minerálky, asi umí anglicky a myslela si, že jsou speciálně pri ni). Ovšem největší radost jí udělal malý pískací míček, o kterém jsem už psal v příběhu o Betynčiných rituálech. Když ho dostala, byla jím tak nadšená, že - světe div se - nechtěla ani jít ven a když už jsme ji ukecali, trvala aspoň na tom, že si ho vezme ssebou. No a tenhle míček v době, kdy měla mlíčko (to je tak dva měsíce po hárání a hlavně je to doba, kdy by měla mít štěňátka) stále tahala ssebou. Ne že by si s ním hrála, jako to dělá jindy. Prostě ho přenášela jako štěňata. Dokonce i když si vyskočila někomu na klín, nelenila a vrátila se pro něj. Vyskočila s ním zpátky, položila ho vedle sebe a pak teprve se oddala sladkému dolce far niente. Nevidím pro to jiné vysvětlení, než že jí míček nahrazoval štěňata.
Betynka nám hárala. (25.6.2000)
.
Nejen dámy potřebují Allways; i pejsky mají své menstruační (rozuměj hárací) kalhotky. Naše Bety má kalhotky velice decentní. Pokud je na sousedním pětikilovém obrázku nerozeznáte, klikněte na něj a prozkoumejte podrobně 43kBtový obrázek. Moc toho neuvidíte, patrný je pouze páseček. Dnes je Bety nepotřebuje (snad příští měsíc), ale pár "kritických období" už Betynka zažila (a my s ní).
Pejskaři dobře vědí, co to obnáší, a určitou představu mají jistě i "laici". Pro toho, kdo by snad ani netušil, dovolím si ocitovat z knížky MVDr. Petra Skalky Psovi přítelem v nesnázích:
(V prvním stadiu říje...) se pach feny stane pro psy neobyčejně atraktivní a okolo fenčina obydlí se začnou rojit jedinci neuvěřitelného vzhledu a nekonečné trpělivosti.
V paneláku je fenka sice celkem v pohodě, ale venčit se musí i v době hárání a pak si těch jedinců neuvěřitelného vzhledu a nekonečné trpělivosti užije i páníček či panička. Slyšel jsem o majitelce, která nosila svou fenku ve vzpažení vysoko nad hlavou. Tomu jsme se většinou vyhnuli (ale ne vždy.) Vzpomínám si však na neodbytného pudlíčka, kterého jsem se chtěl zbavit průchodem domem. Naše ulice je tvořena dlouhým blokem několika domů, všechny jsou průchozí a ač jsou všechny domovní dveře zavřené, pro jednoduchost mají všechny stejný klíč. Toho jsem chtěl využít a pudlíčkovi utéci, jenže jsem neprozřetelně zvolil krajní dům. A tak než jsme s Betynkou prošli na druhou stranu, chytrý pudlíček celý blok oběhl a už na nás čekal.
Nemyslete si, prosím, že jsme k naší pejsce nepřející, jen byla zatím ještě příliš mladá. Snad při příštím hárání bychom se mohli dočkat štěňat; ostatně už minule jsme byli takové události příznivě nakloněni, ale o tom snad jindy. Dnes ještě jednu příhodu z dřívějška.
To jsme vyšli v kritické době s Betynkou na rodinnou vycházku, a že byla pěkná neděle, namířili jsme k našemu vinaři. Cestou jsme moc psů nepotkali a ani před vinařem žádní nebyli, a tak jsem nechal děvčata venku a zašel pro dvě decky.
Podle mých zkušeností jsou zvlášt aktivní jezevčíci a to se potvrdilo i nyní. Zatímco jsem byl uvnitř, kde se vzal tu se vzal, jeden jezevčík se přiřítil a začal dorážet. Na krku měl utržený zbytek nějakého úvazku a byl tak neodbytný, že manželce nezbylo než vzít Bety do náruče.
Josefčík zatím vyskakoval a obtěžoval a nedal se zahnat ani bohovi. Když jsem vyšel se sklenkami, také jsem s ním nic rozummného nepořídil.
A tak jsem musel milého Casanovu popadnout za ten kus gumy, co mu zbýval kolem krku, manželka zatím držela Betynku na vodítku, a připíjeli jsme si distančně na vzdálenost půldruhého metru.
Poděkování.
Děkuji tímto panu Ferdovi Šedivákovi, který pravidelně zveřejňuje Betynčiny příběhy souběžně s tím, jak se objevují zde, na stránkách domácích miláčků PETs; navštivte tyto stránky.
Toto jsou stránky, věnované našemu 
miláčkovi, černé pudlince Betynce. Obsahují vyprávění
z jejího života a též její obrázky, ale občas i různé zajímavosti více či méně
související s Betynkou zvlášť a s pejsky vůbec. Obměňovány budou
(nejméně) jednou týdně; více či méně, tu ta, tu ona stránka. V každém případě dodám vždy
(až do odvolání) nový vtip týdne.
Stránku vytvořil a za obsah odpovídá
Pavel Doktor
Počet přístupů na Betynčiny stránky podle WEBovskýho počítadla je nyní 
