Podle WEBovskýho počítadla jste
návštěvník Betynčiných stránek od 1.4.2000.
| Aktuální Pudloviny |
Minulé Pudloviny |
Vtipy o psech |
 Jokes about dogs |
přehled stránek |
Archivní PUDLOVINY
Starší První stránka pejsky Betynky -
Vydání ze dne 15.6.2000
O Betynčiných stránkách.
AHOJ. (Slovo ke čtenářům.) Vtip týdne. Betynčiny příhody. Něco málo odkazů.
AHOJ! (Slovo k čtenářům.)
Milí příznivci pejsků a trpěliví čtenáři stránek Betynčiných!
Tentokrát se chci podělit o dojmy z výstavy Antonína Malého Fotografie 1970-2000. v Malostranské besedě. Výstava se konala do neděle 18.6. v Obecní galerii Beseda na Malostranském náměstí, která je otevřena vždy od úterý do neděle od 13.00 do 18.00 hodin.
Já jsem ji navštívil dnes a nelituji. Antonín Malý absolvoval FAMU v letech 69 - 73 a od té doby se živil jako nezávislý fotograf na volné noze.Začínal v podstatě jako krajinář, a fotografie tohoto žánru, na výstavě zastoupené, jsou podle mne velmi působivé, i když někdy trochu nostalgické až tísnivé. Pozdější fotografie často ručně koloroval, v posledních letech používá rozmenité techniky včetně digitalizace. Jeho fotografie žijí svébytným životem. Jsou zde zastoupena různá témata, fotografie s motivem psím tvoří velkou, ale ne jedinou součást. Nebudu se pouštět do kritických rozborů, pro které nejsem fundován. Podívejte se na ukázky autorovy tvorby na stránkce http://www.antoninmaly.cz. Samotná výstava už bohužel skončila, ale od 26.6. zde bude výstava další. Nebude sice o zvířátkách, ale téma MALOSTRANSKÁ ZÁKOUTÍ - FOTOGRAFIE rovněž slibuje zajímavé zážitky. Výstava se bude konat ve dnech 26.6. - 3.9. a budou zde vystaveny fotografie Emilie Medkové, Viktora Koláře, Josefa Ptáčka, Jana Reicha a Stanislava Tůmy.
Minulé vyprávění o Betynce, zůstává tentokrát nezměněno. Dle slibu uvádím nový vtip, minulý je přesunut na samostatnou stránku Vtipy o psech se staršími vtipy týdne,
která má též anglickou versi.
(Prosba o pomoc nadále trvá: Znáte sami nějaký? Pošlete mi ho na můj e-mail, rád ho zveřejním, s adresou autora nebo bez ní, jaká bude Vaše volba.) Nadále máte možnost shlédnout minulou první stránku v kompletní podobě.
V sobotu jsem opět sledoval pořad Miláčci v televizi Prima, který mohu jen doporučit. Tentokrát byl o medvědech a jejich medvědářích. Musím říci, že tento pořad, který možná zpočátku hledal svou tvář, vykrystalisoval do svébytné podoby a pod vedením Honzy Musila s jeho dvěma malými asistentkami (které "profesionálně" vyspívají) diváka zaujme a poučí.
Vtip týdne.
(Tento vtip mi připomněla jedna fotografie z výstavy. Která? jděte na výstavu a hádejte.)
Po dálnici se řítí auto, za volantem sedí pes, pán je na sedadle spolujezdce. Zastaví je dálniční hlídka a policista se pptá muže v autě:
- Prosím Vás, jak můžete nechat řídit psa?
-Co já? opáčí muž. - Mě do toho nepleťte, já jsem stopař.
Betynčiny příhody.
Betynčiny rituály. (11.6.2000)
Naše milá pejska, tak jak žije v naší domácnosti a jak se nám (a my jí) přizpůsobuje, vytváří si určitý životní styl, v němž má své místo i řada opakovaných "vzorců chování", rituálů; řadu z nich dobře známe a naučili jsme se je předvídat a číst. (Je třeba říci, že právě tak se naučila Bety znát rituály naše a má nás "přečtené".) Tak například si ráda hraje s malým pískacím míčkem. Ten patří k jejím nejoblíbenějším hračkám a zasloužil by si samostatné povídání, ale to možná někdy jindy.
Má ovšem jednu nevýhodu: rád se zakutálí pod křeslo či jiný nábytek, odkud ho Bety ani čumáčkem, ani packou nedokáže vydolovat. A už je tu rituál: Betynka si klekne předníma, zadeček vztyčený jako při hrací pokloně, a vrčí. Když se nic neděje, sedne si před Blanku či přede mne, hledí a nejprve čeká, po chvíli zavrčí. A to už je nám jasné: jeden z nás musí na kolena a lovit míček.
Ráda též sedává či spíše lehává na klíně; vybere si někoho ze své smečky a už se uvelebí. Pokouší se takto obšťastňovat i lidi z cizí smečky a pokud jsou ochotni ji snášet, dokáže se jim odvděčit přímo polibkem.
Dnes jsem ale chtěl povídat spíše o rituálech spojených s vycházkou. O ranním vstávání jsem už psal. V poledne se chová trochu jinak. Jsme-li doma s manželkou oba, chodívám v tuto dobu s pejskem většinou já. Bety u oběda neobtěžuje, ví, že od stolu nic nedostane. Před koncem jídla se ale přesune ke stolu, a jakmile od něj vstanu, začne za mnou chodit. (Když se z nějakého důvodu začne oblékat do vycházkového Blanka, chodí za ní, a když někdy odcházíme po obědě oba, chodí od jednoho k druhému a kontroluje, s kým že to půjde.) Ale nemyslete si, že je jen pasivním účastníkem odchodového rituálu. Stane se, že si potřebuji něco dodělat u počítače a nehodlám vyrazit hned. To ale Bety nehodlá nechat jen tak. Sedne si ke mně a hledí. Chvíli je ochotna tolerovat, ale když sedím na její vkus moc dlouho, začne vrčet, mručet, vydávat i jiné zvuky, případně jemně šťouchne packou. (Skutečně jemně, Betynka je dáma decentní. To je vidět i na tom, jak si bere nabízený mlsek. Řada psů po něm chňapne, div že páníčkovi ruku neutrhne. Ne tak Bety; ta má na to svůj rituál: nabízené sousto očichá a pak ho opatrně vezme lehce do pysků, zubama se ruky ani náznakem nedotkne.)
Další vycházka je někdy odpoledne, a pak večer či spíše v noci. A večer, to je zas jiná písnička. Obvykle chodíme ven naposledy někdy po večerním programu televise - to je zase náš rituál. Televisi většinou Betynka prospí někomu z nás na klíně, ovšem pokud na obrazovce nejsou psi anebo kočky. Ty sice také někdy ignoruje, jindy se ale se štěkotem vyřítí k obrazovce a pěkně si to s ní vyříká. Přitom někdy tak reaguje na samotný štěkot, jindy jen na obraz, a někdy na obojí. Ale ať se hádala s kočkami, nebo celou dobu tvrdě spala, stačí tichounce říci: Půjdeme ven Betynko?, aby zvedla hlavu a jakmile vstanu, seskočí z klína a začne mne doprovázet tak jako v poledne.
Venku má Betynka zase jiné rituály, ale o těch dnes psát nebudu. Teď se s ní raději vrátíme domů a podíváme se na poslední "vycházkový rituál". Toho se účastní společně celá naše smečka. Začíná tím, že po vstupu do předsíně dostane Betynka povel "zůstaň". A ona ho spolehlivě respektuje. Ne že by jiným povelům nerozuměla nebo je nerespektovala; rozumí velmi dobře a respektuje je v rámci svobody osobnosti: někdy ano, někdy ne. Tenhle ale, jak jsem pravil, patří k rituálům a tak naše pejska dnes a denně trpělivě vyčkává, až jí někdo z nás utře pacičky. Tady se rituál štěpí. Je-li venku čisto a sucho, postačí mokrý hadřik a Betynka může jít dál. Jindy ale má na šlapkách spousty bláta a musí do vany.
Ku podivu do vany chodí ráda. Ne že by se ráda koupala, ale umytí paciček snese, a za skok do vany dostane vždycky pamlsek. Ano, za skok. Ona má přeci jen téměř osm kilo a denně ji zvedat není žádná legrace, a tak ji manželka naučila do vany skákat. To vezmete do ruky piškot, otevřete dveře do koupelny a šup, už je pejska ve vaně o očekává odměnu. Nu a to mytí paciček už není tak zlé, dokonce "spolupracuje" a sama pacičky podává.
O tom, jak ji skákání baví, svědčí drobná příhoda, která se nedávno stala Blance. To bylo někdy vprostřed dne, kdy od poslední vycházky uplynulo řádově tolik času, kolik ho zbývalo do vycházky další. Betynka si v klidu pochrupovala, Blanka poklízela: srovnala misku s Betynčinými pochoutkami a pak odešla do koupelny za nějakou další prací. Dveře nezavřela, proč taky? A najednou uslyšela šramot a když se otočila, Betynka zcela dobrovolně stála ve vaně a očekávala svou odměnu.
Poděkování.
Děkuji tímto panu Ferdovi Šedivákovi, který pravidelně zveřejňuje Betynčiny příběhy souběžně s tím, jak se objevují zde, na stránkách domácích miláčků PETs; navštivte tyto stránky.
Toto jsou stránky, věnované našemu 
miláčkovi, černé pudlince Betynce. Obsahují vyprávění
z jejího života a též její obrázky, ale občas i různé zajímavosti více či méně
související s Betynkou zvlášť a s pejsky vůbec. Vychejí vždy v sobotu (=datum vydání), během týdne budou občas obměňovány (=datum poslední inovace).
Stránku vytvořil a za obsah odpovídá
Pavel Doktor
Počet přístupů na Betynčiny stránky podle WEBovskýho počítadla je nyní
